Valaši v Alpách

Ve dnech 4. - 6. září 2009 se 8 členů kolo-běžek zúčastnilo cyklistické tůry do Alp. Složení týmu: ženy - Adéla, Petra, Věrka a benjamínek turné Zdenka, chlapi - Jarek, Ruda, Kamil a Luboš. Na tento výjezd jsem se těšil 19 let, co jezdím na kole.

Z Brumova jsme vyjeli ve 2:00 v pátek ráno za deštivého počasí, vyhlídky nebyly nijak růžové. Cestu Brumov - Hollersbach jsme měli naprogramovanou na GPS. Někdy nás tak zmátla, že řídit se podle ní, tak se dostaneme  do nížin Maďarska, ale v malých vesnicích a městečkách Rakouska fungovala na metr přesně. Cesta probíhala za neustálého deště. V Salzburgu jsme se střetli s Vaškem Chuchmou, který nám tento cyklistický výlet zorganizoval. Po cestě jsme si dali kafe, už za eura. Na místo určení jsme přijeli asi ve 12:30 hod. Seznámili jsme se s paní domácí, mimochodem velmi příjemná a milá paní. Kdyby nebylo Vaška, který překládal, tak se na sebe jenom usmíváme, protože by jsme nerozuměli ani zbla.

Déšť nám narušil původní program přesto jsme se domluvili, že pojedeme za každého počasí. Náhradní trasa byla na Wildkogel, hora vysoká si 2130 m. Po 10 km jízdy po cyklostezkách jsme se dostali k počátku stoupání. Délka 12 km, převýšení 1200 m. Dost náročné. Asi v 1600 m nám přestalo pršet. Do výšky 2100 m jsme se dostali po více než 2 hod. jízdy. Ve 2005 m byl hotel, kde jsme si dali čaj na zahřátí. Byla dost velká zima a podcenili jsme oblečení. Teprve tady nahoře jsme poprvé uviděli v mracích vrcholky zasněžených 2000 - 3000 m vysokých hor, byť jenom chvilkami. Nádherná podívaná. Cesta dolů proběhla bez mimořádných událostí. Vašek a Ruda udělali spousty snímků. Po příjezdu jsme se ubytovali, osprchovali. Večer jsme pojedli a popili trochu dobré slivovice. Mimochodem, ubytování vynikající.

Po vydatném spánku jsme se probudili do slunečného sobotního rána. Poprvé jsme spatřili hory v plné kráse. Na vrcholcích napadl přes noc sníh a ráno bylo mírně pod bodem mrazu. Po dobré snídani jsme se v 9:00 vydali ke Krimmlerským vodopádům. Tentokrát jsme měli teplé oblečení sebou. Návštěva Krimmlerských vodopádů byl nádherný zážitek.Nebudu to popisovat. Foto máte možnost vidět na stránkách.

Pak jsme vyjeli do výše 1580 m. Tam jsme si dali pivo a polévku. Bylo to poblíž hranic s Itálií. Po této cestě stojí ještě za zmínku jízda v 300 m tunelu, kde uvidíte v dálce světýlko a potom už nic. Nevíte, kde jedete, nepříjemný zážitek.. Ještě se zmíním o místní přírodě. Všechno je udržované v perfektním stavu. Jak my máme udržované zahrady, tak vypadají celé alpské pastviny, kde se pasou krávy, ovečky a sem tam je vidět i koníka. Při zpáteční cestě jsem se mírně ztratil. Žádný velký poplach, protože jsem ze Sidonie a my se neztrácíme, my jenom zajedeme jinde než se má.

Večer jsme grilovali a opět popíjeli slivovici. Ráno byl problém vzbudit jednoho nejmenovaného, Jarka. V 7:00 jsme posnídali, sbalili věci a rozloučili s milou paní domácí a jejím manželem. Pak jsme se vydali na poslední část. Výšlap na horu Hundstein vysokou 2117 m. Václav nás doprovodil k začátku stoupání. Tam jsme se rozloučili, protože Václav musel odjet domů.

Stoupání dlouhé 15,5 km, převýšení 1400 m. Opět velmi náročné. V 1300 m nádherný pohled na jezero a nejvyšší horu Rakouska Grossglockner. Cesta na vrchol trvala asi 2,5 hod. Zase úchvatná podívaná na zasněžené alpské velikány. Pro nás neopakovatelný zážitek. Na vrcholku jsme si dali pivo a kdo co chtěl. Sjezd dolů opět velmi nebezpečný, Hlavně pro mne, kvůli závadným brzdám (Jarek nezkontroloval).

Při těchto velmi náročných výšlapech jsem obdivoval skvělou fyzickou zdatnost děvčat. My chlapi musíme smeknout před tím, co dokáže něžné pohlaví. Už bych se s nimi vydal kdekoliv. Parta byla skvělá, aspoň podle mého mínění.

Cestou domů Jarek zajel do Vídně. Za to mu údajně dlužím 5 12° piv. Žeprý jsem ještě neviděl Vídeň. Skvělý zážitek, ve večerní Vídni jsem uviděl 3 lékárny, když půjdu po Brumově uvidím 2 + léčiva. Další cestu si pamatuji matně, neboť jsem podřimoval. Do Sidonie jsme přijeli ve 23:00 našeho času.

Musíme poděkovat Rudovi a Jarkovi, kteří kočírovali jedno auto. A zvlášť Kamilovi, který řídil tam i zpět auto druhé. Na úplný závěr bychom chtěli poděkovat Vaškovi, který to na úkor svého volného času zařizoval. Patří mu za to náš velký dík. A snad někdy jindy ?

Ahoj Luboš