Když jsme mašírovali

aneb 50 km valašskou krajinou

V sobotu 18. srpna 2007,  po šesté hodině ranní, jsme se začali scházet na vlakové zastávce Brumov-střed, abychom vyrazili na Vsetín, odkud jsme měli naplánovaný 50 km dlouhý turistický výlet přes hory a doly zpět do Brumova-Bylnice. Patřičně vybavení  pak  po půl sedmé do vlaku nasedli autor trati Jožin Kolínek, sportovní manželský pár Mira a Věrka Lysáčkovi, nezklamávající Palina – Pavel Remeš, kamarádky z běžek(lyžařských) Jolana Jedličková a Vlasta Dvorská, čibes - Libor Strnka s kamarádem Markem  Daňhelem, dále reprezentantky Topasu Maruška Lišková s Luckou Illkovou a já -  Slávek. Na nádraží v Brumově naše řady posílili ještě zdatný turista Luboš Staník a náš oblíbený kolega při téměř všech akcích – vždy nejlépe vybavený jestřabský všeuměl a srandista – Petr Šimoník. Silná to sestava. Všechny nás mrzela neúčast stoprocentně očekávaných Lidky Bližňákové, Hanky Holčákové a dalších. No nedá se nic dělat, nikdy to nevyjde všem. Ještě jsme nebyli v Návojné a náš mladý kamarád Libor již nabízel ohnivou vodu, ale v této době ještě moc neuspěl. Sportovci se nezapřeli a bylo vidět, že to všichni myslí se zdárným zvládnutím připravené náročné trasy  velmi vážně.

Po přestupu v Horním Lidči jsem v půl osmé dorazili na Vsetín, kde Mirek celý tým vyfotil a asi ve tři čtvrtě na osm jsme vyrazili. Po cyklostezce jsme se rychle přesunuli do Ustí u Vsetína a pak jsme už zapadli do zeleně a zamířili jsme po zelené značce na vrch Jahodný – 609 metrů. Systémem opakovaně nahoru a dolů, sem tam i po rovině, jsme posléze dorazili na kótu Filka -769metrů. V těchto stoupáních se začalo Mirovi ozývat jeho již delší dobu poškozené koleno, Marušce zase poraněné rameno, což galantně a nezištně vyřešil gentleman Jožin, který ji pak celou cestu pomáhal s jejím báglem. Prudkým klesáním jsme se dostali z Filky nad Zděchov a následovalo opět „výživné“ stoupání na Radošov- 756 metrů. Přestože někteří z nás po trati průběžně doplňovali síly nasbíranými ostružinami, už jsme se všichni  těšili na svačinku na Pulčínách, v tamním saloonu u Willíka.  Tam na nás už čekal Franta Jedlička a s dcerou Katkou, která pak absolvovalo část trati s námi. Franta nás povzbudil, přislíbil, že kolem páté bude čekat u kříže nad Nedašovou Lhotou, kdyby něco. V nohách jsme měli více než 20 km a dalších asi 30 bylo před námi. Po krátké přestávce, kdy jsme něco pojedli a ochutnali několik druhů domácí slivovičky(ovšem v minimálním množství), jsme opět vyrazili, tentokrát již po malých skupinkách směr Francova Lhota, po červené značce. V předu šel rychlík Luboš Staník, za ním Libor s Markem, který po celou trať obdivuhodně zvládl vláčet s sebou mimo bágl další potřeby k přenocování no Holém Vrchu. To by mně asi ztrhlo. Pak už makali tři ženy, Vlasta, Jolana a Katka, za nimi šla trojice Mira, Věrka a já, za námi pak pod dohledem Jožina  Petr, Palina, Maruška a Lucka.

Z Francové Lhoty jsme se přehoupli přes další kopec do Střelné a pak dlouhým stoupání na Končitou – 817 metrů. V tomto stoupání naše trojice mírně zakufrovala, ale vše dobře dopadlo, Věrka našla ztracenou červenou značku a makali jsme dál.

Na Končité jsme si trochu oddychli, protože teď nás čekalo až ke křížku nad Ned. Lhotou většinou klesání. Každý turista však ví, že ani cesta z kopce není to pravé ořechové a dává to některým svalům řádně zabrat. Ověřil si to také Palina, který si poranil koleno a v Nedašové Lhotě proto musel nastoupit spolu s Katkou a Petrem do sběrného vozidla  Franty Jedličky.

Už ve čtvrt na sedm dorazil  Luboš Staník, za ním postupně další skupinky. Většina z nás se pak sešla v U Cóbla, kde všem přítomným pogratuloval k výkonu také Franta Jedlička a Jožin Dvorský, přišel také šéftrenér Stanislav a Palina, kteří přinesli z Topasu 6 chutných bramboráků. Za bramboráky se jen zaprášilo, pivo bylo dobré, dopila se slivovička, Franta s Jožinem Dvorským, Vlastů a Jolanů nám taky trochu zazpívali a pak jsme se již vydali do svých domovů odpočívat. (Někteří ještě s malou tradiční a asi pro ně povinnou zastávkou v Topasu).

Všichni byli unaveni, ale spokojení s tím, že tuto dlouhou a náročnou trasu zvládli. A že už druhý den byli někteří na kolech na Vršatci či ve Štítné na tenisových kurtech, a to je jen dobře. Tělo potřebovalo rozhýbat.

Ještě dodávám, že jako malou upomínku  obdrží všichni účastníci dekret o absolvování této padesátky.

Na závěr snad jenom tolik, že už v neděli členové sportovního seskupení KOLO-BĚŽKY  při jízdě na kole přemýšleli nad tím, jak to vymyslet příští rok. No, je ještě čas, ale už nyní si  přejeme, aby se takovou akci podařilo  připravit i pro rok 2008.  Současně doufáme, že řady těch, kteří se potili letos  na trati mezi Vsetínem a Brumovem-Bylnicí, budou v příštím roce rozšířeny o další odvážné, kteří mají rádi pobyt v přírodě a mají chuť udělat něco pro svoje zdraví.