Malá Fatra - přechod hřebene

26. - 27. 12. 2007

Trasa :

1. den - Štefanová (620 m) - sedlo Medziholie (1185 m) - Stoh (1607 m) - Stohové sedlo (1230 m) - Poludňový Grůň (1460 m) - sedlo za Hromovým - Chleb (1645 m) - Snilovské sedlo (1524 m) - Chata pod Chlebom (1415 m) - celkem stoupání 1670 m, celk. klesání 820 m

2. den - Chata pod Chlebom (1415 m) - Snilovské sedlo (1524 m) - Velký Kriváň (1709 m) - sedlo Bublen (1510 m) - Malý Kriváň (1671 m) - sedlo Priehyb (1462 m) - Stratenec (1512 m) - Biele skaly (1448 m) - Suchý (1468 m) - sedlo Prislop pod Suchým (1202 m) - Javorina - sedlo Brestov (970 m) - Varín (360 m) - celk. stoupání 900 m, celk. klesání 1950 m

Je středa 26. 12. 5.00 hod ráno, když nasedám k Mirkovi do vozu a odjíždíme na Malou Fatru na dvoudenní přechod hlavního hřebene. Původně jsme tento přechod plánovali uskutečnit na sněžnicích, ale vzhledem k tomu, že horská služba hlásila, že hřeben je zmrzlý až zledovatělý, tak to půjdeme normálně pěšky. Pro jistotu ale přibalujeme k naší výstroji mačky a cepín (člověk nikdy neví). Cesta proběhla v pohodě, v 6.30 hod jsme už v Těrchové, auto parkujeme ve Vrátné dolině, asi 1 km od vesničky Štefanová.

Ještě za tmy a v mrazu asi -10°C vyrážíme po silnici směr Štefanová, za vesničkou už stoupáme ve sněhu vyšlapaným chodníkem vzhůru do sedla Medziholie. Po hodině chůze děláme první zastávku u kóty Šlahorka, batohy, které dnes neseme jsou přece jenom o poznání těžší než obvykle. Do sedla šlapeme ještě další hodinu, tady se potkáváme s dalšíma 4 horalama, kteří stoupali z druhé strany ze Zazrivé a mají namířeno na Velký Rozsutec.

Velký Rozsutec (1610 m)

My pokračujeme na opačnou stranu na Stoh, čeká nás více jak 400 m převýšení. Zpočátku je stoupání dost příkré (asi tak do jedné třetiny kopce), batohy na zádech jako by zase o trochu ztěžkly, ale na druhou stranu s přibývající výškou se otvírají úžasné výhledy a to nejenom po okolní krajině. Západní Tatry jsou jak na dlani, v dálce jsou vidět i Nízké Tatry a Velká Fatra. Cesta nahoru nám trvala asi 1,5 hod, sluníčko už začíná pěkně hřát, je bezvětří tak dáváme opět pauzu a kocháme se pohledem po krajině, která vypadá díky inverzi jak moře, ze kterého vystupují jako ostrůvky vrcholky kopců.

část Velké Fatry a Turčianská kotlina

Sestup dolů ze Stohu je zpočátku v pohodě, ale spodní polovina kopce je opět příkřejší a je zatím schovaná ve stínu, povrch je zmrzlý, takže na sestup nasazujeme mačky. Ve Stohovém sedle už je sníh měkčí, terén schůdnější, tak je zase sundáváme.

Stoh (1607 m)                                              Stohové sedlo

Ze sedla pozvolna stoupáme na Poludňový grůň (více jak 200 výškových metrů), dál pak přes Stěny sev. vrchol, Stěny již. vrchol, Hromové až na Chleb (1645 m). Od Pol. grůňu potkáváme čím dál tím víc turistů (tzv. lanovkářů), kteří vyjedou z Vrátné lanovkou do Snilovského sedla a odtud pokračují přes Chleb a Pol. grůň zpět do Vrátné doliny - je to taková půldenní tůra, kde se jde většinou z kopce. Potkáváme také několik skialpinistů, někteří se přesunují jenom po hřebeni, ale někteří odvážnější se pouští i po zledovatělých svazích dolů do údolí.

vrchol Stěny, v pozadí Velká Fatra

na Chlebu to bylo jako na Václaváku

Z Chlebu sestupujeme do Snilovského sedla a v bufetu u stanice lanovky se zastavujeme na jídlo, dáváme si klobásu a čaj asi za 110 Ks. V 15.30 hod zavírají bufet a my musíme pokračovat dál na Chatu pod Chlebom (asi 45 min na druhou stranu hřebenu), kde chceme přenocovat. Cestou k chatě si vyhlédáme nějaké příhodné místo na spaní pod širákem, v případě, že by bylo na chatě plno. Naštěstí chata je téměř prázdná.

K chatě přicházíme už za šera, personál je tady příjemný, pivo nic moc (Topvar), k jídlu se tady taky něco najde a nocleh, pokud máte vlastní spacák, je za 150 Ks. Já mám celý den nějaké žaludeční nebo střevní potíže, tak si dávám na večeři jenom 3 piva, Mirek si dá 2 a čočkovou polévku. Stanovujeme taktiku na další den a v 19.00 hod jdeme spát.

večer před chatou

Ráno vstáváme už ve 4.00 hod, chceme totiž stihnout východ slunka na Velkém F. Kriváňi. Vaříme čaj, snídáme no a asi největší problém bylo sbalení, takže místo odchodu 5.00 odcházíme až 5.15 hod. Venku je jasno, jsou -4°C a my vyrážíme za svitu čelovek na cestu. Sníh je zmrzlý, takže nasazujeme mačky pro jistotu hned u chaty. V 6.00 hod jsme na Snilovském sedle a za další půl hodinky jsme na Hraně V. F. Kriváňa, nahoru na vrchol je to už jenom 10 min.

Velký Fatranský Kriváň (1709 m)

Nahoře pofukuje vítr, tak se ještě oblékáme a čekáme na východ slunka, po půl hodině strávené na kopci sestupujeme na hranu a dál přes Pekelník, sedlo Bublen na Malý Kriváň. Toto je asi nejkrásnější úsek celé hřebenovky. Z Velkého na Malý Kriváň je to asi 1,5 hod, nám to trvalo téměř jednou tolik, bylo pořád se na co dívat, bylo pořád co fotit.

opět Velký Fatranský Kriváň

Na Malém Kriváňi potkáváme 3 skialpinisty, právě sundávají tulení pásy a chystají se na sjezd. Vidíme je jenom pár metrů, jen ke hraně kopce, to jsou opravdu borci, já bych se to neodvážil  sjet ani po zadku.

Malý Kriváň (1671 m) ze sedla Priehyb

Z Malého Kriváňa sestupujeme do sedla Prihyb a pokračujeme dál přes Stratenec, sedlo Vráta, Biele skaly až na poslední vrcholek této hřebenovky na Suchý. Tady jsme dorazili ve 12.15 hod a čeká nás už jenom sestup do vesničky Varín.

Suchý (1468 m)

Sestup do sedla Prislop pod Suchým připomínal spíš bobovou dráhu, místy jsme jeli dolů i po zadku, naštěstí tady bylo dost sněhu, takže to moc nebolelo. Akorát jsme se s Mirkem shodli, že nahoru by jsme to nedali ani náhodou, takový to byl krpál. K chatě pod Suchým ani nejdeme, pokračujeme dál směrem na Varín. V lese se nám sem tam ztrácí tur. značky, které ale zase po chvilce vždycky najdeme. Při jednom takovém vybočení z chodníku Mirek našel nějaké stopy ve sněhu a tvrdil, že to jsou stopy medvěda, ale hned vzápětí se uklidňujeme, že medvědi v zimě spí a že se nemáme čeho bát (z tohoto omylu nás vyvedl o pár hodin později místní řidič autobusu, který nám vyprávěl, že medvědů je tady hodně, že měli na podzim málo potravy a proto se teď budí hladem).

Kolem půl třetí odpoledne potkáváme 3 místní horaly, kteří mají naplánovanou stejnou trasu, akorát začínají na opačném konci. Dnes mají v plánu dojít na chatu pod Suchým - no budou mít co dělat, aby tam dorazili za světla. Naše další cesta už je taková jednotvárná, pořád po asfaltce mírně z kopce asi ještě hodinu do Varína. Tady se Mirkovi podaří stopnout poslední Autobus, který jede odsud do Těrchové, mezi tím co já sem nakupoval v samošce nějaké pití. Z Těrchové nám jede hned za 5 minut další do Štefanové, řidič nám dokonce na požádání zastaví u parkoviště, kde je naše vozidlo, jinak by jsme se museli asi tak 1 km vracet pěšky.

Auto to přežilo bez nějaké újmy, akorát bylo za ty dva dny trochu omrzlé. Cesta zpět byla opět v pohodě, po nové dálnici to pěkně odsýpá. Celou akci ukončujeme tradičně v Topasu, já tentokrát vypouštím tradiční bramborák, můj žaludek ještě není úplně fit. Akci hodnotíme jako velmi zdařilou a už se těšíme na další a tou bude Silvestrovský výšlap na Vršatec.

                                                                    Ahoj Josef a Mirek

p.s. Ještě sem se zapomněl zmínit o dárku, který Mirek donesl Věrce z této cesty - asi 2 kg šutr, který táhl v batohu až z Malého Kriváňa - obdivuhodný výkon.