Raxalpe - rakouské ferráty za Vídní

16. - 18. 5. 2008

Na tento  květnový víkend jsme si naplánovali první letošní ferráty (jištěné cesty). Už nám tak trochu, po zimní pauze, chyběly ty skalky, zajištěné ocelovými lany a žebříky a to cvakání karabin při jištění. K těmto aktivitám jsme si vybrali pohoří nedaleko za Vídní - Raxalpe. Je to vlastně vysoko vyzdvižená náhorní plošina se strmě spadajícími okraji, kde jsou spousty horolezeckých cest a také několik ferrát různých obtížností.

V pátek vyrážíme z Brumova něco málo po třetí odpoledne a jedeme přes Slovensko směrem na Bratislavu, v Rakousku se vyhýbáme dálnicím, objíždíme Vídeň a jedeme přes Eisenstadt, Neunkirchen, Reichenau an der Rax a asi v 19:30 hod parkujeme a stavíme stany na veřejném tábořišti v Kaiserbrunnu (je to vlastně parkoviště na okraji městečka, kde to táboření Rakušané tolerují, ale jenom na noc, ráno by se stany měly zase sbalit).

tábořiště v Kaiserbrunnu

Preiner Wand - Hans von Haid Klettersteig (obtížnost D)

V sobotu ráno vstáváme brzy, chceme vyrazit co nejdřív, dokud je pěkné počasí, odpoledne se to má možná trochu zhoršit. Z Kaiserbrunnu odjíždíme v 7:15 hod, jedeme do vesničky Prein kde u hájovny Griesleitenhof parkujeme a vyrážíme pod stěnu Preiner Wandu. Jdeme po svážné cestě po žluté značce, asi za čtvrtou serpentinou odbočujeme vpravo na chodník značený zeleně. Ten se po několika stech metrech napojuje na chodník Holzknechtsteig vedoucí také z  Preinu, po něm pokračujeme napřed lesní pěšinkou (kolem pramenu Bachinger Brunn), pak suťoviskem až k nástupu na Hans von Haid Klettersteig.

        Preiner Wand  - 400 m stěna                  pramen pitné vody  - Bachinger Brunn

Na úvod této ferráty překonáváme asi 10 m žebřík, dál už pokračujeme po skále zajištěné ocelovými lany. Hned v této spodní části ferráty je zřejmě nejtěžší úsek - téměř kolmá, hladká a asi tak 10 -  15 m dlouhá stěna. Po překonání této lahůdky se leze opět tak v normálu. Zhruba v polovině cesty je plošina, ze které (po krátké občerstvovací pauze) pokračujeme po dalším žebříku téměř kolmo nahoru. Následuje další obtížné místo a to komín, v jednom místě zúžený tak, že jsem tam s  batohem na zádech a ověšený foťákem a kamerou stěží prolezl. Nad komínem je ještě jedna větší plošina (se soškou panenky Marie a vrcholovou knihou), opět dáváme krátkou pauzu na kochání, tady už jsou parádní výhledy, jak do údolí, tak na část náhorní planiny Raxu. Poslední úsek ferráty už není tak obtížný, takže asi tak po půl hodině vylézáme nedaleko vrcholového kříže Preiner Wandu (1783 m).

cedule na konci ferráty

U vrcholového kříže děláme nezbytné vrcholové foto. Valašská vlajka, která  přitom nad Raxem  zavlála, vzbudila trochu rozruchu u kolem přihlížejících turistů. Jedna slečna z Bratislavy si nás  dokonce fotí, že prý Valachy ještě neviděla.

vrcholovka

Jelikož máme spoustu času, je teprve 11 hod a počasí je pořád v pohodě, jdeme se  porozhlédnout po náhorní planině. Jdeme asi tak 1 km směrem k chatě Otto-Shutzhaus, jsou tady pěkné výhledy na sousední masiv Schneeberrg se svým nejvyšším vrcholem Klosterwappen (2076 m). Děláme nějaké foto a jdeme zpět, původní plán byl jít dolů po ferrátě Preinerwandsteig (obtížnost B), ale když jsme viděli shora, že je to samá suť a leží tam ještě sníh, tak jsme to hned zavrhli. Pokračujeme tedy k chatě Holzknechthüte, máme už hlad a tak u chaty trochu odlehčujeme z našich zásob. Petr si k tomu dává na chatě ještě dva točené radlery, já s Mirkem toto ovocné pivo zrovna nemusíme, takže nic, žádné vrcholové pivo.

chata Holzknechthüte

Kolem jedné odpoledne zahajujeme sestup, jdeme pozvolna klesající pěšinou v pásmu kosodřeviny, takže máme pořád krásný výhled na jižní stěnu Preiner Wandu, kterou jsme dopoledne lezli nahoru. Sem tam překonáváme ještě zasněžené žleby, v některých se dokonce ještě i lyžuje (na skialpech). Asi po hodině a půl odbočujeme z této pěšiny vedoucí k chatě Waxriegelhaus a už lesem sestupujeme po žlutě značené cestě zpět k hájovně Griesleitenhof, kde máme auto.

těžká volba !   který směr zvolit ?

Vracíme se zpět do Kaiserbrunnu a znovu stavíme stany. Něco málo vaříme na večeři a pak jdeme do nedaleké hospůdky zkusit jaké tady točí pivo. Na čepu je Budvar, tak dáváme každý tři, ať se to dobře počítá (za 3,20 jedno - no nekup to) a Petr ještě k tomu Vídeňský řízek, prý ta večeře co si ukuchtil nestála za nic.

 

Grosses Hollental - Wachthüttlkamm (obt. A), Teufelsbadstuben (obt. B) 

Na neděli jsme si naplánovali ferrátu Alpenvereinssteig, která se nachází někde v údolí Grroosses Hollental. Z Kaiserbrunnu jedeme asi tak 3 km, kolem chaty Weichtalhaus, přes krátký tunel (resp. galerii) a za ním na prvním parkovišti zastavujeme. Tady někde by měl být nástup do údolí, je to tady špatně značené, vracíme se zpět (už pěšky) a hledáme nějakou stezku, po které by jsme se mohli vydat. Až na druhé straně tunelu je cedulka, která nám ukazuje kam máme jít. Tak tedy vzhůru, chodník je celkem strmý, každou chvilku je stezka vylepšena nějakým žebříkem, takto jsme si ten nástup údolím k ferrátě moc nepředstavovali.

Stoupáme takovým zalesněným hřebenem se spoustou různých skalek a šikmých skalních prahů. Asi tak po hodině chůze tímto terénem zastavujeme a studujeme naši mapu, konečně nám to je jasné, jdeme špatně. Ta pěšina po které jdeme celou dobu, je áčková ferráta Wachthüttlkamm, nedá se nic dělat, vracet  už se nebudeme, tak jdeme dál. Tato lehká jištěná cesta končí ve výšce 1250 m, ale chodník pokračuje dál směrem k chatě Otto-Shutzhaus. My ale tady odbočujeme směrem do údolí, po pár desítkách metrů se pěšina rozdvojuje a my si vybíráme na sestup béčkovou ferrátu Teufelsbadstuben.

úvod feerráty Teufelsbadstuben (Ďáblova koupel)

Zpočátku sestupujeme takovým žlebem po nepříjemné suti. Ve spodní polovině této cesty se to trochu lepší, tady už překonáváme několik skalních prahů, zajištěných ocelovými lany a na dvou místech dokonce i žebříky. Ani jsme si nestihli nahoře obléknout sedáky a ferrátové sety, akorát jsme si dali přilby na hlavu (to je asi nutnost v tomto terénu), takže jsme to seběhli jen tak nalehko, bez nějakého zdržování se cvakáním karabin. Až ze spodu, když jsme viděli tu stěnu, konstatujeme, že i když jsme se netrefili přesně tam kam jsme chtěli, byla to celkem hodnotná tůra.

jeden z žebříků ve stěně a Rakouští turisti

Je půl dvanácté, když přicházíme k rozcestníku, který nám ukazuje kam jsme chtěli vlastně dnes jít, na A.V. Steig. Dnes už to nestíháme, takže se údolím vracíme zpět, u silnice jsme za půl hodiny.

tak toto je nástup do údolí Grosses Hollental - té malé branky vlevo jsme si ráno nevšimli

Přesouváme se zpět do Kaiserbrunnu, trochu se ještě posilňujeme před cestou a přitom se stáváme svědky záchranné operace u skalního masivu nedaleko odsud. Startuje vrtulník, další skupina záchranářů odchází s výstrojí ke skále pěšky. Když asi po hodině odjíždíme směrem k domovu, záchranná akce ještě není u konce. Co se stalo nevíme, ale bylo to asi hodně vážné.

Zpáteční cestu jsme se rozhodli absolvovat po dálnici. Asi 20 km za Raxem  na ni najíždíme a opouštíme ji v podstatě až v Nemšové, takže zpáteční cesta nám trvala 3 a půl hodiny.

Ještě malá rekapitulace: v sobotu jsme nastoupali asi 1000 výškových metrů za 7,5 hod chůze, v neděli 700 m za 4 hod. Počasí nám přálo, vyšlo přesně podle předpovědi. Ferráty také splnily naše očekávání, hlavně ta první - Hans von Haid Steig - ta byla super.

                                                                                        Ahoj Josef.

více o ferrátách v celé Evropě najdete ZDE