|
Autor Šela marathón 2008
Jak jsme pokořili hrad Helfštýn Jak to všechno začalo. Někdy v březnu sedíme s Jožků v jedné hospůdce a bavíme se, jak kdysi dávno Jožka absolvoval Šela cyklomaraton v okolí Lipníku nad Bečvou. Vyprávěl, jak to je skvělá trať, super atmosféra atd., načež padlo rozhodnutí, že letos pojedeme.Slovo dalo slovo a ještě za tepla nás (Jožku a mne) přihlašuji pomocí internetu na 92 km trať. O několik dní později lámeme i Slávka, který chce absolvovat trať v délce 52 km, přidává se Jarek a Ruda (92 km). Vašek a Robin (92 km) jsou již také přihlášeni a tak začínáme někteří postupně trénovat, abychom závod zvládli. Čím víc se den D blíží, tím víc sledujeme i počasí a přejeme si,aby hlavně moc nepršelo a ono je to jak na houpačce, dva dny pěkně, dva dny prší, takové aprílové počasí. Je 3.5.2008 5:15 h, nasedáme do aut a vyrážíme směr Lipník nad Bečvou, naši posádku tvoří Slávek, Jožka, Ruda, Jarek a já, v druhém autě jede Tomáš, Vašek a Robin (který se ve 3 ráno vrátil z pouťové zábavy). Cesta pěkně ubíhá, nakonec jsme zvolili trasu přes Valaššké Meziříčí. Okolo 7:00 h již parkujeme na náměstí v Lipníku. Je tu zatím poměrně klid, tak se můžeme jít zaregistrovat. Každý z nás dostává startovní číslo a igelitovou tašku s drobnými dárky, venku ještě fasujeme měřící čip. Máme dostatek času, tak navštěvujeme restauraci, v které mají závodníci možnost se posilnit, my si dáváme hovězí vývar a čaj nebo kávu. Nastal čas se přesunout k hradu Helfštýn, kde parkujeme auto, poté sjíždíme na kolech zpět na náměstí v Lipníku, kde už se to hemží závodníky. Jožka si nechává dofoukat vidlici v servisu Author. Startuje se ve dvou vlnách, Ruda se chce postavit do první vlny, ve které jedou ti největší dravci, ale nakonec jede z čela druhé vlny. My se stavíme doprostřed druhé vlny mezi tzv. pohodáře. Stanovujeme taktiku, že začátek pojedeme v klidu, přece jen je to 92 km. Startujeme 20 min.po první vlně, Jožka nasazuje pekelné tempo, zřejmě se nechal strhnout davem, já a Vašek jedeme spolu v klidu. Začátek trasy vede po asfaltové silnici, která se jen pozvolna zvedá, po několika kilometrech odbočujeme na polní cestu, je pěkně suchá, tak to jede samo, přichází první stoupání okolo místního kamenolomu, kolem kterého vyjíždíme na louky, po kterých najíždíme několik kilometrů, poté se dostáváme opět do lesa, kde začínají náročnější sjezdové a technické pasáže, které jsou ztíženy tím, že terén v lese je mokrý a kameny a kořeny kloužou. Přijíždíme pod Helfštýn a za podpory diváků projíždíme poprvé historickým hradem, máme za sebou cca 20 km. Okolo hradeb se pouštíme po loukách dolů do lesa, kde opět stoupáme rozmočeným těžkým terénem. Přibližně na 27 km nás čeká první občerstvovací zastávka, dávám si výbornou škvarkovů pomazánku, něco sladkého, něco k pití a opět sedám na kolo a odjíždím ukrajovat další porci kilometrů, cesta je pohodová, takové ty svážnicové zpevněné cesty, prostě paráda, ale nadšení netrvá dlouho a opět začínají ty těžké pasáže v podobě sjezdů po kořenech a kamenech (časem jsem vysledoval, že tam, kde je spousta diváků,t ak tam můžeme čekat nějaký ten krkolomný sjezd), střídající se s výjezdy, ale nachází se zde i spousta krásných singletracků např.Jelení chodník, prostě paráda. Kilometry přibývají a síly ubývají, proto jsem rád, že si můžu trošku odpočinout po náročných sjezdech. Na šotolinových cestách se jede o poznání lépe, asi po 45 km přijíždím na další občerstvovačku, kde dostávám pití v podobě lahodného iontového nápoje a opět se vrhám na škvarkovou pomazánku, jako nášup si dávám dva kousky buchty a nějaké to ovoce a hurá vstříc dalším kilometrům.Cesta vede přes údolí mezi helfštýnským a oderským hřebenem, pěkné polní cesty, krásně suché i když trochu prašné, pár techničtějších úseků při překonávání podjezdů silnic. Následuje organizátorem slibované překvapení a to průjezd Slávíčským tunelem, před kterým povzbuzuje spousta diváků, tunel byl super, akorát nebylo skoro nic vidět, ale atmosféra byla umocněna zvukem parního vlaku, který tudyma projel naposledy před 130 lety, konec euforie a opět mírně vzhůru mezi poli směrem k oderské straně, cesta je mírná, ale pěkně ubírá sil. Příjíždíme pod hřeben a cesta se začíná příkře zvedat, asfalt se mění na polní cestu a sklon je čím dál větší, někteří borci zastavují a tlačí kolo, já zatím jakš takš šlapu s několika dalšími závodníky, po několika stovkách metrů se sklon mírní, ale zase má terén větší odpor, je to jako by jste jeli po plastelíně, vyjíždíme na hřeben a po krátkém sjezdu vidím třetí občerstvovačku, ani nevím , na kterém je kilometru, klasicky něco malého na zub, nechávám si nalét ionťák do lahve a hurá dál, po hřebenových cestách, aby toho nebylo málo, tak nás posílají po louce z kopce, abychom poté šlapali okolo lyžařského vleku opět vzhůru na kopec. Následuje jak jinak než těžký sjezd do tzv. pekla a poté opravdu pekelný výjezd vojenským prostorem Libavá (přirovnal bych to jako by jste jeli ze Štěpána na Pláňavy, akorát asi dvakrát delší), tady i já již místy šlapu vedle kola, začínáme být chlazeni deštěm, který začíná sílit. Konečně na kopci, tak vzhůru dolů, dojíždím nějakou slečnu, která nadává jak špaček, protože jí to klouže a tento úsek je opravdu nebezpečný, protože pod chodníkem je cca 5 metrový sráz do potoka. Vyjíždíme na asfaltku, opět do kopce a zase prší, jsme nahoře v obci Libavá, kde je poslední občerstvení, dávám si jen něco na pití a s vidinou posledních 22 km jedu bez zastávky dál, cesta začíná klesat a po předchozím dešti je to celkem adrenalinová záležitost, kterou si náležitě užívám, sice přes brýle nic nevidím, ale aspoň se tolik nebojím, polní cesta se mění v koryto potoka, kterým teče spousta vody, má to výhodu, že se kolo pěkně čistí. Vyjíždíme na louky u Lipníku a je to takový malý bahenní motocross, po dešti to je jedno velké bahno, myslel jsem si, že už budeme jenom klesat, ale ouha ono je tu ještě pár kvalitních bahenních výjezdů, které už náš většina nezvládá a tak kola tlačíme, po nasednutí mám problém zacvaknout kufry do šlapátek tak s tím trochu zápasím, ale vše zdárně vyřešeno, tak můžu pokračovat, najíždíme na zpevněnou cestu a uháníme směr Lipník. Po asfaltce míjíme nově rozestavěnou dálnici na Ostravu, pořadatelé nám ukazují, že máme odbočit opět na polní cestu, kde následuje sice jen asi 5 metrový, ale téměř kolmý sešup do potoka, přes který podjíždíme tunelem silnici, na druhé straně čeká kameraman, tak jedu pro ně..Konečně přijíždím do Lipníka nad Bečvou, kde nám dodává sílu na závěrečný výšlap několik povzbuzujících diváků, ale před tím nás čeká ještě několik kilometrů podél Bečvy a pak vzhůru na Helfštýn, kupodivu mám ještě trochu sil na to,abych předjel jednoho borce přede mnou, posledních několik stovek metrů bylo skvělých, spousta lidí, kteří povzbuzovali i nás jezdce z druhé půlky startovního pole. Projíždím cílem, kde už panuje skvělá atmosféra, na podiu hraje super kapela, nejdřív jsem myslel, že to je Karel Gott, protože naprosto špičkově zahráli píseň Lady karneval. Vracím měřící čip a je to za mnou. Postupně přijíždí ostatní závodníci a my už si užíváme super atmosféru na tomto hradě. Probíhá vyhlášení vítězů ve všech kategoriích a závěrečná tombola startovních čísel, bohužel nikdo z nás nic nevyhrál, ale to nic nemění na tom, že jsme si odvezli perfektní sportovně společenský zážitek z 9.ročníku Šela maratonu. To je asi tak všechno, psal jsem to z mého pohledu, ale myslím, že ostatní se s tím jak jsem to napsal ztotožní. Ahoj Mirek
přípravy před startem Výsledky našich borců :
|
