|
podzimní Velká Fatra
Před rokem jsme 17. listopadu už lyžovali, letos to na sníh zatím nevypadá, tak plánuji na prodloužený víkend 15. - 17. listopadu turistiku na Velké Fatře. Celý týden před akcí sleduji všechny možné předpovědi pro danou oblast a podle nich stanovuji termín na 15. a 16. 11. V sobotu 15. listopadu odjíždím v půl sedmé ráno z Bylnice, v 10:15 hod vysedám přesně podle plánu u "horárně Teplö" (jedna zastávka před Nižnou Revůcou). Než se vydám na cestu tak se pro jistotu ještě trochu posilním, vlastně teprve snídám, čekají mě asi 3 hodinky chůze a 900 m převýšení na první dnešní kopec, na Rakytov.
horáreň Teplö Když ujdu sotva tak 200 m od hájenky, předjíždí mě auto, zastavuje a řidič se ptá jestli nechci svézt, neváhám sundávám batoh, hodím ho do přívěsného vozíku a nasedám. V autě sedí tři místní horalové, jedou chystat dřevo na zimu. Asi tak po 5 km zastavujeme a já pokračuji dál už po svých, jdu pořád po cestě, která se klikatí a pozvolna stoupá Teplou dolinou. Když po 1 km narazím na turistickou značku, odbočím na tento chodník a stoupám už ostřeji, přímo k Rakytovu.
Po 45 min. se dostávám k salaši pod Rakytovem, je odsud pěkný výhled na hřeben Nízkých Tater. Turistický rozcestník asi 100 m nad salaší ukazuje, že do severního sedla to mám ještě hodinu cesty. Ještě 15 minut šlapu lesem, ale pak už stoupám po holém (severovýchodním) úbočí Rakytova, takže se můžu kochat pohledem jak do údolí, tak i na vrcholky Nízkých Tater a Starohorských vrchů. Ze severního Rakytovského sedla je to ještě asi tak půl hodinky na vrchol, takže ve 12:30 hod jsem na Rakytově (1567 m).
cesta do Severního Rakytovského sedla Dolů sestupuji na opačnou stranu, tedy do Južného Rakytovského sedla (1295 m), tady je to pěkný sešup (když jsme tady byli v březnu, tak jsme radši sestupovali západním hřebenem i když jsme si tím tak trochu zašli). Ze sedla začínám pozvolna stoupat řídkým podrostem, až na Minčol (1397 m), odtud nejdřív po travnatém hřebeni, pak po svahu dolů do dalšího sedla - Grůň (1266 m). Chodník vede dál pod zalesněným kopcem Čierny kameň (1479 m), je to přírodní rezervace, takže se obchází a to až do sedla Ploskej (1396 m). Tady zastavuji u pramene (asi 200 m pod sedlem) na oběd, moc se nezdržuji, jedna malá paštika a hned zas pokračuji dál.
Čierny kameň - pohled z Ploskej Stoupání na Plosků (1532 m) není nijak náročné, asi jenom 150 výškových metrů, nahoře jsem tak kolem půl čtvrté odpoledne a to už se začíná šeřit, takže rychle dolů, musím si najít ještě nějaký nocleh. V plánu mám přespat na salaši pod Plosků (tam jsme nocovali letos na jaře), musím ale zjistit jestli není náhodou obsazená. Salaš jsem našel celkem bez problémů, ale bohužel byla zamknutá, pro pocestné nechali bačové přístupnou jenom půdu, kde bylo naskládáno dostatek matrací, takže tam mohlo přenocovat pohodlně i 10 lidí. Nocleh mám zajištěný tak jdu ještě na nedalekou Chatu pod Borišovom (asi 15 minut) na pivo a nabrat vodu na vaření.
salaš pod Plosků Borišov a Chata pod Borišovom Nocleh na chatě stojí 190 Sk (když máte vlastní spacák), ale stejně mají obsazeno, jako ostatně vždy, takže dávám jedno pivko a jdu na salaš vařit večeři. Kolem osmé hodiny, když se chystám ulehnout, přichází na salaš ještě další dva nocležníci. Než si vybalí bágly a uvaří večeři já už dávno spím, probouzím se až ráno asi v půl 7. Když ráno vyjdu před salaš je krásně jasno, ani mráček, sluníčko se klube zpoza Ploskej a zabarvuje do červena svahy Borišova, ale než se vrátím z foťákem, začíná se Borišov zahalovat do mlhy. Rychle jdu navařit čaj, posnídat a sbalit věci, abych stihl ještě nějaké výhledy z Borišova. Ale bohužel, když v 7:45 hod odcházím je kolem dokola jenom mléko (viditelnost pár desítek metrů).
6:45 hod - Borišov od salaše 8:10 hod - stoupání na Borišov Borišov (1509 m) to byl můj hlavní cíl na této výpravě, takže jdu i v mlze. Po už známé cestě přecházím k Chatě pod Borišovom, od ní stoupá cesta už strmě vzhůru. Chodník je místy hodně blátivý a celkem to podjíždí, ještě že chodím z trek. hůlkami, ale i tak jsem na vrcholku za půl hodinky (i s plnou polní na zádech). Nahoře jsem asi 10 minut, čekám kdy se budou konat nějaké ty panoramata, ale bohužel nic, jenom jednou za tu dobu a to tak na 10 vteřin vítr odfoukl mlhu a zahlédl jsem v dálce vrcholky Malé Fatry. Sestup dolů není o moc rychlejší, klouže to ještě víc, než když jsem šel nahoru, ale zvládám to v pohodě bez pádu.
vrcholová cedule K chatě sestupuji stejnou cestou, dál pak jdu pod Plosků, tady jsem chtěl traversem podejít celý kopec, ale v mlze jsem to nějak přehlédl. Že jdu špatně jsem uviděl až se mlha rozptýlila a to už bylo pozdě. Je půl desáté, když stojím na vrcholu Ploskej a nijak toho nelituji, že jsem si dnes přidal nějakých těch 200 výškových metrů, za ty úžasné výhledy to stálo. Na východě vyčuhuje z mraků jenom hřeben Malé Fatry a při pohledu na hřeben Velké Fatry (po kterém vlastně jdu) je vidět jak se přes něj převaluje mlha, od západu na východ přes ty níže položená sedla.
Malá Fatra v mracích část hlavního hřebene Velké Fatry Z Ploské sestupuji do sedla Chyšky (1340 m), dál pak takovým zvlněným terénem až pod Suchý vrch (1549 m). Tady začíná poslední prudší stoupání a to na hlavní hřeben, tam jsem asi za půl hodinky. Dál postupuji po travnatém hřebenu. Když se blížím k nejvyššímu vrcholku Velké Fatry Ostriedku (1592 m) začne se z doliny převalovat mlha i sem. Na Ostridku to vítr ještě na chvilku rozfoukal, ale dalších 45 minut postupu, až na vrchol Krížna (1574 m) jdu v mlze (vidím tak akorát od jedné tyči ke druhé).
Krížna Na Krížne jsem v poledne, takže dávám lehký oběd (zase paštiku), moc se tady nezdržuji, na sestup do Revúce mám totiž jenom necelé 3 hodiny. Dolů sestupuji po červené tur. značce, do Rybovského sedla (1290 m) je to pěkný sešup, dál už je to taková procházka, pořád mírně z kopce, až pod takový nevýrazný vrcholek Repište (1239 m). Celou cestu z Krížne zase svítí sluníčko, takže se můžu kochat výhledy na Starohorské vrchy a Nízké Tatry. Krátké stoupání na Repište už šlapu lesem, tady jsem kolem 13:00 hod. Cesta vede dál už pořád lesem, chodník je místy málo znatelný (na zemi je hodně listí), ale cesta je celkem jasná - pořád po hřebenu sestupovat dolů.
polorozpadlá chatrč pod Repištem (kdyby se do ní opřel medvěd, tak z ní moc nezůstane) V Prašnickém sedle, do kterého jsem sestoupil, končí nějaká zpevněná cesta, rozmýšlím se jestli se po ní nevydat, vedla totiž správným směrem, zřejmě do Revúce. Nakonec ale pokračuji dál po hřebenu po červené značce, nahoru přes Veterný vrch (1030 m) a zase dolů do Východného Prašnického sedla (920 m). Tady odbočuji a po žluté tur značce seběhnu za 10 minut k cestě, na kterou jsem už jednou narazil. Po ní dojdu až k horárni Hajbačka v Suché dolině, odtud je to už jenom necelé půl hodinky do Vyšné Revúce, kde přicházím na autobusovou zastávku ve 14:50 hod. V 15:10 hod odjíždím autobusem do Ružomberku, dál pak už vlakem, do Brumova přijíždím v půl 8 večer.
horáreň "Hajbačka" Na závěr tradičně krátké zhodnocení : 1. den jsem nastoupal 1490 m (z toho ale bylo 300 m autem, co mě svezli místní horalové), naklesaných bylo 810 m, 2. den 1110 m nastoupaných a 1670 naklesaných, celkem jsem nachodil asi 35 km (za oba dny). Počasí bylo perfektní, takže celá akce byla super. Větší část cesty (od Rakytova po Krížnů) jsem vlastně šel už podruhé a to si potom tu turistiku užíváte zase o něco víc. Ahoj zase na horách (příště to už bude zimní výprava). Josef |
