logo

Bedřichov
Online stav bílé stopy

Úsvit začíná v : 06:08
Tma nastává : 19:11
Den je dlouhý:13:02 hod
--------------------------------

Teplota: -- °C
Teplota max: -- °C
Teplota min: -- °C

Tlak: 994.8 hPa

Vlhkost: - %

Slunce: - W/m2
UV index: --

Vítr akt: -- m/s
Vítr 10 min: -- m/s
Vítr max: 0.0 m/s

Přihlášení

Trvale přihlásit?

TOPlist


Malé ohlédnutí za ´Králem Holého vrchu´

Fotogalerie: ZDE , ZDE a ZDE
Výsledky: ZDE

Po vydatném, nespočet chodů čítajícím obědě přichází vždy na řadu zákusek a nejinak tomu bylo i letos, kdyby bohatá a vydatná cyklistická sezóna byla zakončena neméně vydatným, nebo, jak cyklisté říkají, výživným a nanejvýš tradičním zákuskem, ´Králem Holého vrchu´.

Jelikož mám doma horské kolo, i přilbu, nezbývalo mi, než, když už je ten podzim a konec sezóny tady, vyrazit v sobotu ráno do Nedašova, základního tábora expedice na Holý vrch. Jakkoliv bylo počasí ve chvíli, kdy jsem vyjížděl tak trochu nejisté, ve chvíli, kdy se mi podařilo dorazit do Nedašova, už bylo jasné, že ani tentokrát nebude na Krále Holého vrchu pršet, ba právě naopak.

Co více si přát?

Snad už jen ten soudek piva, který byl určený pro absolutního vítěze...

Účast byla letos méně hojná než v jiné roky. Někteří tradiční účastníci nedorazili, a noví se neobjevili. To mi potvrdilo dojem, který mívám i na jiných závodech, nejen na Holém vrchu, že mezi cyklisty tak trochu absentuje dravé mládí, tedy nová, nastupující generace čerstvě dospělých závodníků, ale to by snad bylo téma pro samostatný článek.

Buď jak buď, po startérově přesném výstřelu do vzduchu se všichni přítomní vydali vstříc oněm necelým sedmi, nijak lehkým kilometrům, které je dělilo od cíle první etapy na Holém vrchu.

Kopec a zase jen kopec, v lese pak i bahno, nic jiného nás nečekalo...

Nestává se mi to často, jestli vůbec, abych udával tempo (snad i ostré) na čele závodu, jako se mi podařilo tentokrát. Mohu však zodpovědně říct, že to není žádná legrace, a těm vpředu, kterým se na záda nedíváme jen z toho důvodu, že jsou daleko před námi, není zase až tak co závidět.

Poctivá příprava a tréninková dřina je však zúročena, lesní úsek na Průklesy je zdolán, teď už se jede dokonce i trochu z kopce, v dálce se už objevuje cílová brána, je blíž a blíž, až jí konečně projedu a okamžitě se hrnu k várnici s čajem, jeden za druhým objevují se v cíli další závodnici a taky závodnice, samozřejmě, zatímco okolní kopce tonou v podzimním Slunci.

Prostě poezie Holého vrchu...

I když jsou lidé, kteří tvrdí, že zde byl kdysi dokonce sníh a pro samou mlhu nebylo vidět ani na startovní čísla.

Ale kdo by ji to teď věřil?

Druhá část se jede i letos opět z Brumova, ač o něco kratší než bylnická trasa, přijde mi přece jen náročnější, protože, kde si na ni aspoň trochu odpočinout, nabrat dech?

Vyrážím vpřed a celou dobu myslím na to, jaké by to bylo pěkné, kdybych ne snad rovnou vzdal, ale  aspoň trochu, trošinku zpomalil.

Ale copak to jde, když se těch, co jsou za mnou, pořád nemůžu zbavit?

Oddechnu si až ve chvíli, kdy odbočím na polní cestu, jež mě neomylně přivede k legendární závěrečné louce. To nejtěžší mě teprve čeká, ale přece těch zbývajících několik set metrů můžu jet už i v bezvědomí, protože jinak se to snad ani jet nedá.

Trvá to zdánlivě nekonečně dlouho, ale přece se jen vrchol pomalu přibližuje a najednou, než se naději, už mi zbývá jen padesát metrů, už rozeznávám lidské postavy, už slyším jejich hlasy a pak přijde to, co se ještě před chvílí zdálo neuvěřitelné, jsem v cíli.

Opět se hrnu k čaji, ale pro ´potřebné´ je k zahřátí připraveno i to, co nikdy nezklame, pravá trnková...

Na závěrečné, letos jako vždy ideálně podmáčené louce se dál odehrávají líté souboje, ať už se soupeři, nebo se sebou samotnými. Těch, co už to mají za sebou přibývá, tvoří se hloučky, právě dorazivší do cíle slézají z kola a na vratkých nohou zkoušejí udělat první, trochu nejisté kroky na půdě Holého vrchu...

I letošní ´Král Holého vrchu´ byl příjemným zakončením sezóny, a třebaže se mi letos opět nepodařilo triumfovat, odjížděl jsem z Nedašova s oním pocitem, který nejlépe vystihují slova: „Jo, bylo to pěkné jako vždy!“

K tomu zbývá dodat, už jen to, že letošním ´Králem Holého vrchu´ se stal, a soudek piva si odnesl, Robert Kocián ze Vsetína, druhé místo vybojoval Karel Trčálek z CykloMartinek Valašské Klobouky a jako třetí dorazil na Holý vrch Pavel Trňáček ze Zlína, mezi ženami byla nejrychlejší Kateřina Zemánková z Uherského Hradiště, kterou na pomyslné stupně vítězek doprovázela Barbora Muchová z VSK Vsetín na místě druhém a Lenka Šenkeříková ze Štítné nad Vláří na místě třetím.




Jestliže se Vám článek líbil, sdílejte jej prosím na FB.

Komentáře:

 

Neregistrovaní můžou použít údaje - Jméno: host heslo:host

Jméno (stejné jako do návštěvní knihy)
Heslo (stejné jako do návštěvní knihy)

Obsah příspěvku

Ochrana proti SPAMU. Kolik je tři x tři?



Autor: Slavek   2014-10-24 09:39:53
Další opravdu pkný a zajímavý článek od Karla.

Vaše heslo:

Zpět

Copyright © 2007, kolo-bezky.cz, všechna práva vyhrazena.