Bikevýšlap 25.listopadu 2006

(to je jak  při startu raketoplánu, že?) na 10:15 h..Tak teda v 10:14 h přijíždím na místo srazu, kde akorát přijíždí Slávek  Floreš. Pomalu sa suneme směr Brumov, připojuje se Jožka, Palina nikde, tak jedem v triu. Ještě zastavujeme v supermarketu U Švédů, kde Jožin kupuje svůj oblíbený banán a asi i Tatranku, já mezi tím ještě šteluju řídítka, mám pocit, že je mám vytočené do jedné strany, tak je popravuju, ale v zápětí po rozjezdu zjištuju, že pro změnu jsem je přetočil na druhů stranu..Ptám sa Jožky, jak to nastavuje on  a odpověď je velmi fundovaná " ..nejak to nastavím a, když je to špatně, tak si časem na to zvyknu..", asi su moc velký detailista (je pravda, že jsem si na to časem  asi u pivovaru zvyknul). Celkem v pohodě šlapeme vzhůru Hložcem, za chvilku sa ocitáme na vrcholu, Bílých hlinách..Čeká nás sjezdík směr Popov, já a Jožka to půštáme dole kopcem, Slávek jede  rozvážneji, v létě měl velký karambol, tak je logicky opatrnější..Odbočujeme na polní cestu (huráááá..), cesta je zapadaná listím a mírně to klouže, opět narážíme na problém, který se jmenuje traktor, sů tady koleje jak sviňa, ale dávám to bez ztráty desítky. Ogaři sa rozhodli, že sa dnes nehodlajů zašpinit, tak  tlačí kola mimo ten marast.

Začínáme stůpat k  Ploštině, míjíme pěkný srubový domek, vzpomínáme, že tady někde byl natočen český seriál Ranč u zelené sedmy, nakukujeme do dvora a usuzujeme, že to je ta usedlost, kde byl seriál natočen, Jožka dělá povinné foto. Pokračujeme stůpáním nahoru a libujeme si, jak nám to fajn šlape, za nedlůho jsme na kopci a odbočujeme se podívat na pomník obětem 2.světové války (nemusím psat, co sa tam stalo, že?). Potkáváme rodinku s dětmi a psem. Slávek zjištuje, že jezevčík má 4 roky (maminka taky nevypadala zle!!). Nu což, opět povinné foto a už si to hrneme vstříc televiznímu vysílači. Po krátkém sjezdu nás čeká asi nejhorší výšvih dnešního dne v podobě nekonečného prudkého kopce, sice asfaltka, ale prďák jak blázen, všichni přeřazujeme téměř na nejlehčí převody a makáme. Je to nekonečné, v duchu si nadávám (ono mně to nejak tak pomáhá), v dálce prosvítá horizont, ale ještě jedno sice krátké, ale kruté stůpání čeká. Z posledních sil přijíždíme k vysílači a jsme šťastní....Někteří opět dobíjejí baterky.

Suneme se lesní pěšinou na Vařákovy paseky (za války tady taky řádilii SSáci a stavení vypálili i s obyvateli), míjíme informační tabule, které údajně poničil medvěd, když viděl fotku medvěda, asi nějaký studovaný méďa. Napojujeme sa na polní cestu, která vede do Lačnova, z počátku to vypadá slibně, žádné velké bahno, ale zanedlouho jsme vyvedeni z omylu, blato, blato a saze blato, mně to nějak moc nevadí, ale co Jožka se Slávkem?! Nějak to sjíždím a hle su na asfaltce nad Lačnovem, na ogary ani nečekám a jedu až na Rybárnu, za chvilku přijíždí oba, Jožka si stěžuje, že to z kopce moc nejelo, což je pravda, funěl totiž dost silný větr. Usedáme v útulné Rybárně a dáváme čaj, já mám hlad, tak si objednávám kopec hranolek, Slávek váhá, zda si nedat pivo, ale nakonec to jistí druhým čajem, Jožka standartně kofolu. Jsme posilněni, a tak platíme a vyrážáme směr domov. Výjezd kolem lačnovského kostela prověřuje naši fyzičku, vypadá to, že to není tak hrozné a v pohodě to vyjíždíme, nemožu opomenůt, že na tom má obrovsků zásluhu náš šéftrenér Standa. Už jenom pár sjezdíků  a jsme ve Valašských Klobůkách, po silnici makáme směr Brumov, začínám cítit, že mě bolí nohy, je to asi tím sjezdem, moc jsem nešlapal a tak zatuhly. Potkáváme Petra a ten na nás hlasitě trůbí svojím stříbrným Peugeotem 206.Koliba - Pochcaná jama (název vznikl kdysi dávno, když tama jezdili vozkové s koňama, tak tam dělali asi bezpečnostní přestávku, podobně jak majů dnes kamioňáci, no a koně tam čurali, od toho ten název) -Traktorka a jsme opět doma v Brumově.

Shrnutí ,našlapali jsme  49.7 km ,trip time 3:05:38 h ,Avg speed  16.07 km/h ,max. speed 61.65 km/h .Byl to pohodový ,ale hodnotný výšlap.Dle počasí bude možná ještě pár vyjížděk,uvidíme.Tak ahoj............Mirek a spol....