Dolomity 2007 - Via ferrata + Triglav

1. - 8. 8. 2007

složení výpravy : Petr (čpbbt) a Josef

1. den - po 3 dnech odpočinku po cykloturistice v Rumunsku a Ukrajině odjíždíme s Petrem do Italských Dolomit, konkrétně do Cortiny D´Ampezzo. Našim hlavním cílem jsou jištěné cesty tzv. via ferraty a jelikož je v okolí Cortiny hodně bikových tras, tak sebou bereme také kola. Ve středu 1. 8. v 7 hod ráno přijíždí Petr a nakládáme moje věci do auta, je toho hodně auto je úplně plné. Cesta proběhla bez problémů, kolem 17 hod přijíždíme do Cortiny a ubytováváme se v kempu Rochete. Stavíme stany, vybalujeme naše věci, vaříme večeři a jdeme zkusit jaké tady mají pivo do hospůdky v protějším kempu.

2. den - Via-Ivano-Dibona -  zajištěná cesta ve skupině Cristallo

Ráno odjíždíme z kempu směrem na Toblach k chatě Rif. Ospitale (1475 m), v 8.30 hod vyrážíme údolím Val Grande. V 10.45 hod jsme u stanice lanovky poblíž chaty Rif. Son Forca,  (2205 m) z časových důvodů nejdeme nahoru pěšky, ale jedeme gondolovou lanovkou (za 9,5 EUR) k chatě Rif. G. Lorenzi (2932 m).

Nahoře něco málo pojíme, oblékáme úvazky a ferratové sety a vyrážíme přímo od chaty po žebříku vzhůru, dál po asi 30 m dlouhém visutém mostu, hned za mostem je nejvyšší bod této ferráty (2985 m). sestupujeme po hřebeni dolů k odbočce na Cristalino de Ampezzo (3036 m). Na tento vrcholek je to asi 20 min, vystupujeme tam a chvilku se kocháme výhledy z naší první třítisícovky, ještě fotíme vrcholové foto a sestupujeme zpět k odbočce.

Od odbočky pokračujeme dál, zpočátku po zajištěné cestě, která se postupně mění v turistický chodník procházející kolem zbytků vojenských opevnění, po něm šlapeme pře vrcholky Cresta Bianca (2932 m), Vecchio del Forame (2861 m). Asi kolem 18 hod konečně začínáme výrazněji klesat z hřebenu dolů, zpět do údolí Val Grande. V 19,30 jsme zpátky u Rif. Ospitale. Samotná ferráta byla jednoduchá, ale těch našlapaných kilometrů údolím Val Grande a po hřebenech Monte Cristalla bylo opravdu hodně, takže taktika "něco lehkého na začátek" nám nevyšla.

3. den - výjezd na kole pod Tre Cime v Sextenských Dolomitech

V noci začalo pršet a prší ještě skoro celé dopoledne, naplánované ferraty musí počkat. V záloze máme ještě svoje biky, takže po obědě nakládáme kola na auto, přejíždíme do Misuriny a od chaty Rif. Lago d´Antorno (1866 m) vyrážíme na kolech do kopců Sextenských Dolomit. Před námi je 6 km stoupání po asfaltu až k chatě Rif. Auronzo (2333 m), odtud dál už terénem po kamenité cestě kolem Tre Cime přes sedlo Paternsattel (2454 m).

Ze sedla sjíždíme asi 100 výškových metrů, aby jsme jich 50 zase mohli vystoupat až k chatě Rif. Locatelli (2405 m). Tady si dáváme pivo (Petr 3) a čekáme na panoramata, po hodině a půl se konečně zvedá mlha a nám se otvírá úžasný pohled na Tre Cime.

Cesta zpět (po stejné trase) proběhla v podstatě bez problémů, teda až na defekt na mém kole. V 19.30 hod jsme zpátky v Misurině, celkem jsme najeli 22 km a nastoupali (podle Petrova tachometru) 800 výškových metrů.

4. den - Marmolada di Penia (3340 m) - zajištěná cesta ve skupině Marmolada

Ráno je azuro, tak tedy je rozhodnuto, že se dnes jde na Marmoladu. Z Cortiny přejíždíme autem do asi 60 km vzdáleného sedla Passo di Fedaia. V 9.00 jsme na místě, parkujeme auto a po hrázi Lago di Fedaia (2053 m) přecházíme k dolní stanici gondolové lanovky, kterou se vyvezeme k chatě Rif.Pian dei Fiacconi (2625 m). Cesta nahoru trvá asi 10 minut, během kterých se nám naskýtají úžasné pohledy po okolní krajině.

Od lanovky stoupáme (jdeme směrem kam jdou všichni ostatní) kolem chaty Rif. Ghiacciaio (2722 m) až k ledovci. Tady se ptáme na cestu, protože v průvodci podle kterého jsme se řídili byla výstupová cesta po ferratě a až sestup měl být po ledovci. Ptáme se tedy jednoho Itala a ten nám doporučuje novou ferratu za ledovcem. Tak se tedy oblékáme do úvazků, obouváme mačky, navážeme se na lano a jdeme na ledovec. Tady musíme dost kličkovat (obcházet trhliny, některé menší i přeskakovat), cesta po ledu nám trvá asi hodinu a půl.

Když dojdeme ke skále balíme lano a sundáváme mačky a vydáváme se po ocelovými lany zajištěné cestě nahoru, po 15 minutách stojíme na hřebeni. Tady si dáváme lehkou svačinku, znovu obouváme mačky a po zamrzlém a zasněženém hřebeni stoupáme až na vrchol nejvyšší hory Dolomit - Marmolady di Penia (3340 m).

Dolů sestupujeme po západním hřebenu a dál po ferratě (kterou jsme chtěli původně jít nahoru) do sedla Forcella d. Marmolada (2910 m), pak sestoupíme k ledovci, opět se navážeme na lano a sestoupíme po něm k malému jezírku, tady už naposledy balíme mačky, cepín, lano a sundáváme už také úvazky. Tady trochu bloudíme, nejsou tady žádné značky, nakonec jsme jakýsi chodník našli a po něm obcházíme velkou skalní ostruhu (tady už jsou i značky), dál musíme zpátky vystoupat k Rif Pian dei Fiacconi (2625 m) (máme totiž koupenou zpáteční jízdenku na lanovku).

Když však přijdeme bliž lanovka se zastaví, přesto jdeme dál k chatě s tím , že se možná ještě rozjede. Bohužel nerozjela, jezdila jenom do 17.00 hod a už bylo půl šesté. Dáváme si tedy pivko a jdeme dolů pěšky. Nakonec ten sestup k Lago di Fedaia nebyl tak strašný jak jsme si mysleli, v 19.50 jsme u jezera a jedeme zpět do Cortiny. Tam přijíždíme už za tmy. I když jsme vlastně šli tuto tůru opačným směrem, než se obvykle chodí, přesto to nemělo chybu.

5. den - Via Giovanni Lipella - zajištěná cesta ve skupině Tofana

Z Cortiny přejíždíme autem k chatě Rif. Dibona (2050 m), cestou směrem na Passo Falzarego. Od chaty stoupáme chodníkem pod mohutnou jižní stěnou Tofany di Rozes, dál procházíme 800 m dlouhou štolou do sedla Castelletto (2657 m).

Odtud mírně stoupáme podél celé západní stěny, po půl hodině se dostáváme k nástupu na vlastní ferratu. Prvních 5 m bylo nejhorších, to jsem uvažoval jestli se nemám vrátit, lezlo se kolmou stěnou s minimem nějakých chytů nebo výstupků, kde by se dalo zachytit, ale dál už to bylo lepší. Celou 600 m vysokou stěnu jsme lezli celkem 6 hodin, cesta byla dobře zajištěna, šli jsme střídavě po římsách nebo kolmo nahoru. Na konci ferraty, na hřebeni, je umístněna pamětní deska Giovanniho Lipelly, dál pokračujeme suťovým polem až na vrchol Tofany di Rozes (3225 m).

Z vrcholu se vracíme na hřeben stejnou cestou po suti (musí se jít opatrně, svah je celkem strmý), dál pak severním svahem přes několik skalních stupňů až k chatě Rif. Giussani (2561 m)Tady se občerstvujeme a sestupujeme k Rif. Dibona, kde jsme kolem 8 hod večer. Tato tůra byla z těch co jsme tady v Dolomitech chodili jednoznačně nejtěžší.

6. den - Cinque Torri - pěšky + Passo Cimabanche - na kole

Poslední den v Dolomitech jsme si naplánovali odpočinkový program. Dopoledne děláme pěší výšlap k masivu Cinque Torri a odpoledne se jedeme projet na kole po cyklostezce z Cortiny do sedla Cimabanche. Kolem 10 hod vyrážíme z odbočky na C. Torri u silnice na p. Falzarégo ve výšce asi 1740 m, po necelých 2 hodinách jsme u chaty Rif. Scoiatteoi (2230 m) odkud je krásný výhled na celý masív. Po krátkém odpočinku sestupujeme stejnou cestou zpět.

Odpoledne v půl páté sedáme na kola a vyráží z kempu, jedeme do kopce k hl. silnici tady asi po 50 m najíždíme na cyklostezku (bývalá železnice do Toblachu), prvních 6 km vedoucích přes město je asfaltový, dál už jedeme po šotolině. Zhruba za hodinku přijíždíme do sedla Cimabanche (1530 m), máme najetých 17 km a nastoupaných rovných 400 m. Tady se lehce občerstvíme - dáváme 2 pivka a jedeme po stezce zpět.

7. den - přejezd do Slovinska, výstup na Triglavski Dom na Kredarici

V 8.30 hod odjíždíme z Cortiny, cesta do Mojstrany ve Slovinsku nám trvá 3 hodiny, přejíždíme ke Kovinarské koči, tady parkujeme auto a ve 13.30 hod se vydáváme údolím Krma vzhůru do hor.

Podle předpovědi počasí, kterou nám poslal Mira mělo dneska pršet, zatím je sice pěkně,ale nad horami jsou podezřelé mraky. Stoupáme pozvolna napřed po cestě, která se postupně mění ve stezku stoupající údolím vzhůru (z Kovinarské koči je to asi nejjednodušší výstupová trasa na Triglav - vybrali jsme si ji proto, že už jsme toho měli za poslední týden celkem dost). Asi v půlce údolí přichází bouřka, tak se rychle schováváme pod stromy a půl hodiny čekáme než přestane pršet. Vypadá to, že dneska už je po dešti, dokonce vysvitlo i sluníčko, ale opak byl pravdou, znovu se zatáhlo v dálce někde nad Karavankama i bouřilo. Postupujeme tedy dál, u rozcestníku s nápisem "Triglavski Dom na Kredarici - 1 hod" začne drobně pršet (sem tam i zabouří), přidáme do kroku a za hodinu a půl jsme na Kredarici, sice trochu promoklí a promrzlí, ale jsme tady. Cesta nahoru nám trvala 5 hod.

Na chatě se ubytujeme za 17 EUR na osobu a jdeme si na Laško pivo, Petr si dává také klobásu, je prý dobrá. Stanovujeme taktiku na další den a jdeme spát.

8. den - výstup na Triglav, odjezd domů

Ráno vstáváme brzo(v 5.00 hod), aby jsme nepropásli vrcholové počasí, ale pořád je jaksi nevlídně, Triglav je celý v mlze. Před půl osmou se začínají pozvolna trousit k hoře první odvážlivci, balíme tedy věci, necháváme je v recepci na chatě a jdeme nahoru na lehko. V mlze vystoupáme celkem rychle na Malý Triglav (2725 m) a odtud po úzkém hřebeni zajištěném ocelovými lany vystoupáme až na vrchol Triglavu (2864 m). Panoramata se žádné nekonají tak tedy jenom foto u Aljaževa slopu (Petr pózoval i uvnitř) a jdeme dolů.

Při sestupu z Malého Triglavu se mlha trochu rozptýlila a teprve až teď vidíme ten prázdný prostor pod námi (ještě že jsme před tím nic neviděli). Na Kredarici si dáme jedno Laško pivo na cestu a jdeme dolů, na Kovinarské koči jsme za 4 hodiny. Převlékáme se a balíme a když ve 14.00 hod sedáme do auta, začíná pršet (aspoň teď nám to vyšlo). Cesta proběhla celkem bez problémů, snad až na to, že nám celníci na Vláře řekli , že když jsme přijížděli vypadali jsme jak motorka (nesvítilo nám jedno světlo). Ve 23.30 jsme dorazili do Brumova, trochu unavení,ale určitě šťastní, že jsme si splnili to co jsme si naplánovali. Dolomity - super !!!

                                                                                         čau Josef