Ostrý Roháč 2009

Letos jsme si naplánovali výšlap do Západních Tater už o něco dříve, než obvykle, tedy už začátkem léta. Původní plán byl přejít hřeben Otrhanců (jedna z bočních rozsoch hlavního Roháčského hřebene), přespat na salaši pod Klinom a druhý den přechod hřebene od Končisté až po Baníkov, sestup k Žiarské chatě, přenocování a další den sestup do Žiaru a přesun domů. Počasí nám ale moc nepřeje, má být pěkná jenom sobota z původně naplánovaného prodlouženého víkendu, takže se přizpůsobuji Mirkovu plánu, který jede jenom na jeden den a chce přejít jenom hřeben Roháčů.

V sobotu 4. 7. odjíždíme z Brumova ve 4:30 hod, cesta na Zverovku v Západních Tatrách nám trvala necelé 2 a půl hodiny, takže před 7 hod.raní vyrážíme ze Zverovky po stejné trase, jako jsme šli před 3 léty, tady měl tehdy Mirek problémy s kolenem a musel se předčasně vrátit. Jdeme po trase Látaná dolina, Zadná Látaná, tady se trochu začíná horšit počasí, přes kopce se převalují mraky a když vycházíme nad hranici lesa začíná i trochu pršet. Jdeme dál přes Lůčné sedlo (1602 m), Dlhý úplaz až na Rákoň (1876 m), počasí se tady už trochu umoudřilo, sem tam jdeme sice v mlze, ale někdy i vysvitne sluníčko, takže pokračujeme dál po hlavním Roháčském hřebenu.

Zadná Látaná - tady přecházíme lavinózní Šindlov žlab, kde byly ještě zbytky sněhu

První dvoutisícový vrchol, který přecházíme je Volovec (2063 m), ten je ale v mraku, takže se tady moc nezdržujeme a pokračujeme dál přes Jamnické sedlo (1908 m) až na Ostrý Roháč (2087 m). Na tomto dvoj vrcholu jsou některé exponované místa zajištěny řetězy, ale není to zas tak hrozné (paní domácí z Habovky, u které někdy bydlíme, když se tady pohybujeme více dnů, prohlásila, že sů to retiazky o ničom).

exponované úseky na Ostrém Roháči

Z Roháče sestoupíme do dalšího sedélka a opět následuje výšvih na další kopec, na Plačlivé (2125 m). Asi do první poloviny tohoto stoupání je to ještě celkem pěkné lezení, ale pak už se jenom stoupá klasickým tatranským chodníkem  a to až na vrchol. Tady dáváme trochu delší občerstvovací pauzu a poté se dáme na sestup do Smutného sedla (1962 m). Celkem už toho máme dost, přece jenom jsme toho letos moc nenachodili, takže plán jít dál přes Baníkov jednoznačně zavrhujeme.

nejhornější Roháčské pleso, v pozadí Volovec

Sestupujeme tedy Smutnou dolinou, ale jelikož máme celkem dobrý čas, tak asi po hodince sestupu odbočujeme na chodník vedoucí k Roháčským plesám (tam jsme ještě nikdy nebyli). Je to sice zase trochu do kopce, ale stálo to za to, stezka klikatící se postupně kolem čtyř ples, to bylo něco úžasného, prostě nádhera. Od posledního čtvrtého plesa (1719 m) začínáme opět sestupovat, tentokráte do spálené doliny. Zpočátku je to pořádný sešup, ale od hranice lesa už je to takový normál. Ještě se zastavujeme u Roháčského vodopádu, kde děláme nezbytné foto, doplňujeme vodu (už jsme byli úplně vyprahlí, nějak jsme to dnes s vodou neodhadli) a pokračujeme dál. Asi za 20 minut jsme u silničky vedoucí Roháčskou dolinou. Asi 40 minut je to k parkovišti, kde v bufetu dáváme zasloužený drink (já zlatého bažanta a Mirek kofolu).

Na Zverovku je to už jenom půl hodinky, kde jsme v 18:00 hod, moc se nezdržujeme, sedáme do auta a hned odjíždíme domů. Celkem jsme nastoupali 1725 m a našlapali 28 km. Akce se zdařila, Roháče jsou parádní v jakémkoliv ročním období, škoda jenom těch Otrhanců, tam budeme muset vyrazit někdy jindy.

Ahoj Josef

Jestliže se Vám článek líbil, sdílejte jej prosím na FB.