Strážovské vrchy - Vápeč, Homolka

Je polovina září, babí léto zatím žádné, snad má být až o víkendu, aspoň podle předpovědi počasí. Tak se tedy domlouváme s Mirkem na sobotním výšlapu na Vapeč, půjde s námi i Věrka a účast přislíbil také Slávek (chce vyzkoušet nové boty).

V sobotu 15. 9. 2007 v 9 hod 30 min odjíždíme z Brumova Mirkovým vozem směr Nemšová a Ilava a asi za půl hodiny už parkujeme auto v Hornej Porube na už našem známem místě (tam co jsme parkovali letos při našem zimním výšlapu).

Z Hornej Poruby vedou na Vápeč dva turist. chodníky, které se ale v polovině kopce stejně spojí, vybíráme si tedy stejný jako minule (červenou značku) a v 10:15 hod vyrážíme. Zpočátku cesta stoupá jen pozvolna, ale asi tak po 1 km, když přijdeme na kraj lesa, začne chodník prudce stoupat a stoupá stejně příkře v podstatě až na vrchol. V polovině kopce se rozdělujeme, Mirek jde z lesa ven, aby měl lepší výhledy na focení a na vrchol šlape z jižní strany, Slávek, Věrka a já jdeme dál po chodníku a obcházíme vrcholovou skálu ze severní strany přes sedlo Palúch.

V 11:30 jsme na vrcholku Vápeče (956 m), je tady trochu větrno a mlhavo, moc se tady nezdržujeme, Mirka vidíme teprve dolů pod kopcem (zrovna fotil nějakého ptáka - možná orla), tak slézáme asi 10 m pod vrchol do závětří a čekám až dorazí. Mezitím Věrka vytahuje ze schránky vrcholovou knihu a hledá naše zápisky z poslední naší výpravy na Vápeč.

Během 10 minut je už za námi i Mirek, dáváme si tady takovou větší pauzu, fotíme a taky se trochu posilňujeme (banány, tatranky, chleba ze salámem atp., Slávek nám dokonce nabízí slivovici - všichni odmítáme)

Mezitím co se občerstvujeme se začíná oblačnost protrhávat, sem tam prosvitne i sluníčko. Něco málo po 12 hodině vystoupáme ještě jednou na vrcholek a už za slunečného, ale pořád větrného počasí děláme společné vrcholové foto.

Z Vápeče jdeme přes sedlo Palúch směrem na Homolku. Jdeme střídavě lesem a po loukách, po cestě se kocháme výhledy po krajině a bavíme se sběrem bedlí, o které tady přímo zakopáváme. Během snad jenom 20 minut máme nasbírané 2 plné batohy bedlí.

Cesta nám uběhla celkem rychle, poslední úsek k chatě Homolka scházíme z hřebene dolů do sedla přes které vede silnice na trase Ilava - Prievidza. Na chatě nebyl vidět žádný pohyb, tak se rovnou přesouváme do bufetu Partizán u lyžařského vleku. Tady se opět trochu posilníme (já si dávám dietní gumové párky, Mirek držkovou polévku, Věrka nějaký toast no a Slávek ten má dostatek vlastních zásob, ale nejí poněvadž dodržuje přísný zákaz konzumace vlastních jídel).

Ve 14:30 hod vyrážíme na cestu zpět, asi půl km jdeme stejnou cestou až pod  kopec ze kterého jsme scházeli před nějakou hodinkou dolů. Tady Mirek rozhoduje, že nepůjdeme stejnou cestou zpět (tedy nahoru), ale že zkusíme tento kopec podejít a to se nám taky podařilo. Cesta vedla většinou lesem, v jednom místě jsme museli obejít malou oboru, kde bylo stádo daňků a jedna lama. Pár set metrů jsme museli přejít i po hlavní silnici, ale nebyl skoro žádný provoz, takže to bylo v pohodě.

Cestou míjíme také westernovou osadu (prázdnou), odtud už to bylo jenom asi půl hodiny cesty do Hornéj Poruby. V 16:00 hod odjíždíme domů, o půl páté už sedíme v Topasu, dáváme pivko a hodnotíme dnešní výšlap. Celá cesta nám trvala asi 5 a půl hod, podle Mirkových záznamů jsme nastoupali přes 800 výškových metrů, takže to byla vcelku hodnotná tůra.

                                                                     ahoj  Josef

Jestliže se Vám článek líbil, sdílejte jej prosím na FB.