Velká Fatra - zimní přechod hlavního hřebene

 

Velká Fatra se stala dalším cílem našich letošních zimních výšlapů. Stejně jako o Vánocích na Malé Fatře i tady jsme si zvolili trasu přes celý hřeben, táhnoucí se od Ružomberka jižním směrem až k vrcholu Krížna a odtud sestup západním směrem do Turčianské kotliny. Jelikož je Velká Fatra trochu rozlehlejší, naplánovali jsme tento přechod na 4 dny.

Této akce jsme se zúčastnili dva, já (Josef) a Petr (čpbbt) a to ve dnech 6. až 9. března 2008.

1. den :

Ve čtvrtek 6. března v 6:15 hod odjíždíme z Brumova vlakem do Ružomberka, tady máme štěstí, stíháme hned autobus do Bieleho Potoka (520 m), který je naším výchozím bodem pro přechod Velké Fatry. Napřed se trochu občerstvujeme v místní hospůdce a asi v 10:15 hod vyrážíme do hor, obtěžkáni 20 kg těžkými batohy.

    

Biely Potok

Stoupání je zpočátku dost prudké, takže rychle nabíráme výšku a s tou se nám taky začínají  objevovat panoramata okolních hor. Jako první vykukuje nad Ružomberkem zasněžený Velký Choč a bílá hradba zasněžených Západních Tater.

     

Velký Choč                                        Západní Tatry

Po hodině chůze přicházíme do podhorské vesničky Vlkolínec (718 m). V letní sezoně vesnička údajně praská ve švech pod náporem turistů (platí se zde dokonce poplatek za vstup), dnes je tu ale klídek, potkáváme jenom jednoho turistu, z místních obyvatel jsme nezahlédli nikoho.

Vlkolínec, v pozadí vrchol kopce Sidorovo (1099 m)

Stoupáme dál na Vlkolínské lůky (820 m), odtud už jsou vidět sjezdovky Malino Brdo, po lesní cestě postupujeme dál až do sedla pod Vtáčnikom (1120 m). Tady nás dojíždí skupinka čtyř běžkařů z Prahy, se kterýma se potom potkáváme ještě několikrát, jedou totiž stejnou trasu jako my.

rozpadlý seník v sedle pod Vtáčnikom

Jdeme přes Vtáčnik (1090 m), tady stopy od běžek mizí někde v úbočí kopce, my stoupáme přímo vzhůru a opět velmi rychle nabíráme výšku. Asi po půl hodince škrábáni se do tohoto kopce vylézáme na planinu pod Vyšným Šiprůňským sedlem, ze které jsou parádní výhledy, jak na Tatry Západní, Vysoké i Nízké, tak i na Malou Fatru, jedním slovem "paráda".

Ve Vyšném Šiprůňském sedle jsme chtěli původně přenocovat, ale salaš, která tam stála, před dvěma lety vyhořela (to jsme zjistili několik dnů před odjezdem a na dotaz u horské služby nám to bylo ještě potvrzeno a navíc nám ani nedoporučovali přespat venku, prý nedaleko odsud byl před několika dny spatřen medvěd), tak tedy pokračujeme dál. Další možnost na přespání pod střechou je vojenská zotavovňa Smrekovica asi 2 hodiny odsud. Jdeme přes Nižné Šiprůňské sedlo (1327 m), tady děláme krátkou pauzu na občerstvení, stejně jako naši už známí běžkaři z Prahy.

     

v Nižném Šiprůňském sedle

Ze sedla vyrážíme ve 3 hodiny odpoledne, to by jsme měli stihnout v pohodě. Cesta vede většinou lesem, takže se moc nezdržujeme kocháním se okolní krajinou, jenom tady kolem nás dvakrát profičí skupinka tří sněžných skútrů. Vrchol Malé Smrekovice (1485 m) těsně podcházíme a jsme z lesa venku, tady se nám to začíná bořit, tak přichází na řadu naše sněžnice. Napřed trochu laborujeme s vázáním, ale nakonec to jde. Zahajujeme tedy sestup na zotavovnu, trochu se nám tady ztrácí značení, trochu se ztrácíme i my, takže na řadu přichází Petrův GPS, ten nám ukazuje cestu někam do lesa, kde by jsme neměli vůbec šanci projít. Naštěstí potkáváme běžkaře, který to tady zná a hned nám ukazuje správný směr, takže v 17:15 hod docházíme do areálu vojenské zotavovny.

Jdeme do recepce se ubytovat, ale bohužel je komplet obsazeno, tak se jdeme aspoň trochu občerstvit do restaurace (nebo jídelny), ta byla v jiné budově a byla otevřena jenom do 18:00 hod. Tady potkávám opět naše známé běžkaře, ti byli poslední na které se ještě dostalo ubytování, hned nám nabízí možnost přenocování u nich na pokoji. Neváháme a tuto nabídku přijímáme, moc se nám totiž do toho kempování pod stanem nechce. Ještě než v 6 zavřou bufet stíháme si dát dvě piva, které byly po dnešní náročné cestě opravdu zasloužené.

Délka trasy - 14 km, převýšení nahoru - 1258 m, převýšení dolů - 342 m

večer se jdeme ještě trochu občerstvit na kolibu

2. den :

Ráno vstáváme kolem sedmé hodiny, Petr jde na snídani do jídelny, kde za 90,- Sk je podávána snídaně formou švédských stolů. Já radši ujídám z vlastních zásob, abych trochu odlehčil batoh. V 8:30 hod se loučíme z našimi kámoši běžkaři a vyrážíme na cestu. Od zotavovny je to asi  1 km, v podstatě z kopce, k horskému hotelu Smrekovica. Moc se tady nezdržujeme, dokonce jsme se nestavili ani na pivo či kofolu, čehož už tak za půl hodiny litujeme.

čtyřkolka zaparkovaná před hotelem

Od hotelu následuje krátké, ale výživné stoupání, dál pak už jen podcházíme nějaký bezejmenný,  zřejmě bezvýznamný kopec. Další kopec, který je před námi je Skalná Alpa (1463 m), na ten se nechodí (přírodní rezervace), ten se obchází traverzem  zprava, až do Severného Rakytovského sedla.

zalesněná Skalná Alpa a za ní Rakytov

V sedle nasazujeme mačky a začínáme stoupat na Rakytov (1567 m), stoupáme severním hřebenem, který je dost zledovatělý. Zpočátku je stoupání hodně ostré, ale asi v jedné třetině kopce se zmírní a dál už je to pohoda. Na vrchol nám to trvalo ze sedla asi 40 min. Z Rakytova je opět úžasný rozhled, ostatně jako z každého kopce tady po tyto dva dny, u vrcholového kříže pořizujeme vrcholové fota a po krátkém odpočinku začínáme sestupovat do Južného Rakytovského sedla (1294 m).

panorama z Rakytova

Rakytov z jižního sedla

Zpočátku to jde jako po másle, povrch je sice také zmrzlý, ale sněhu tady moc není (místy je to odtáté až na trávu), náhle však svah začne prudce klesat. tento sešup se nám nezdá moc bezpečný a tak se stáčíme k západnímu hřebeni, po kterém scházíme dolů. Trochu jsme si tímto zašli, asi tak půl hodiny, ale to nám moc nevadilo, zatím jsme na tom byli s časem dobře. Až z jižního sedla jsme viděli, že nám stačilo přejít tím svahem ještě tak 10 m a byli by jsme na jižním hřebeni po kterém by jsme tak za 5 minut seběhli dolů (nevadí, pro příště už aspoň víme kudy vede cesta dolů).

V sedle pod Rakytovem zastavujeme na oběd, děláme si tady takový malý piknik. Rozpouštíme sníh a vaříme si čaj do termosek na další cestu (ten co jsme si navařili ráno na Smrekovici už je pryč, dnes máme cosi moc velkou žízeň). Po hodince strávené v jižním Rakytovském sedle šlapeme zase dál , opět do kopce a to na Minčol (1397 m). To co jsme teď nastoupali, zase scházíme dolů pod Čierny kameň (1478 m), který je pro turisty uzavřený (přírodní rezervace).

Čierny kameň ze sedla Ploskej

Dál stoupáme po úbočí Čierneho kameňa, přes sedlo Ploskej (1396 m) až na vrchol Ploskéj (1532 m). Od sedla je svah zase pěkně zledovatělý, takže musíme nasadit opět mačky.

    

                Ploská - pohled z Minčolu                                     vrchol Ploské

Z Ploské scházíme k Chatě pod Borišovom, kde by jsme chtěli přespat (na chatě má být sice plno, ale snad se tam pro nás ještě nějaké místo najde). Při sestupu míjíme jednu salaš, jdeme se tam podívat, ale bohužel je zamknutá, tak jdeme až na chatu.

Na Chatě pod Borišovom jsme v 17:30 hod, původně jsme měli v plánu si vyšlápnout ještě nahoru na Borišov (1510 m), ale dnes by jsme to už za světla nestihli a po pravdě ani se nám už moc nechtělo. Chata byla taková útulná, pěkně vytopená, bez elektřiny a opravdu tady bylo plno (skupina asi 25 běžkařů z východního Slovenska - takže tu bylo i patřičně veselo). Už jsme se rozhodli, že dnes přenocujeme pod stanem a když se tak při čekání na večeři bavíme s Petrem, kde by jsme ten stan tak postavili, osloví nás klučina (horolezec ze Vsetína) co sedí u našeho stolu, že on se svým 13letým synem budou spát nedaleko na salaši a že tam bude dost místa i pro nás.

Délka trasy - 13 km, převýšení nahoru - 1013 m, převýšení dolů - 1043 m

3. den :

Ráno vyrážíme na cestu v 9:00 hod, hned u salaše obouváme mačky, protože musíme zpátky na Plosků a tam je led. Těch asi 200 výškových metrů, to byla pěkná rozcvička po ránu, akorát že nastoupanou výšku hned zase ztrácíme sestupem na Chyšky Kyšky (1340 m). Asi tak 1 km je terén jen lehce zvlněný, ale dál už začínáme opět výrazněji stoupat a to na Suchý vrch (1549 m).

stoupání na Suchý vrch

Nahoře jsme ve 12:15 hod, jenom se trochu posilníme a hned jdeme dál, protože se už začíná kazit počasí. Tady na hřebenech potkáváme spousty běžkařů jedoucích opačným směrem než my. Na Ostriedok (1592 m), nejvyšší kopec Velké Fatry, přicházíme už za chumelenice.

          

Ostriedok - vrcholové foto

Během půl hodinky přestává sněžit a už jenom tak lehce mrholí. My se mezi tím po zvlněném hřebenu dostáváme až na vrchol Križná (1574 m), dál pak sestupujeme po hřebeni vpravo ke Králové studni (1340 m). Odtud je to ještě asi 15 minut k horskému hotelu Králova studňa.

          

                               Králova studňa                                                Krížna

Na "horský hotel", spíš tedy na staveniště hotelu, jsme dorazili v 15:30 hod. Ubytování v těchto bojových podmínkách stálo 250,- Sk, světlo svítilo jenom v jedné místnosti, voda tekla dokonce i teplá,večeři nám taky uvařili, takže pohoda.

Horský hotel Králova studňa (ve výstavbě - příští sezónu by už měl fungovat)

Délka trasy - 13 km, převýšení nahoru - 786 m, převýšení dolů - 772 m

4. den :

Je neděle poslední den našeho cestování, ráno vstáváme o něco dřív, aby jsme stihli ve 12:40 hod autobus z Blatnice. V 7 hod ráno vyrážíme od hotelu zpět na Královu studňu, dnes je pro změnu pořádná mlha, takže na řadu přichází GPS navigační přístroje(všechny dva, které tady Petr má).

Celkem bez větších problémů se dostáváme do sedla pod Smrekovom (1394 m), nahoru na Smrekov (1441 m) už nejdeme, je to sice jenom 10 minut, ale stejně by jsme tam nic neviděli. Tak tedy zahajujeme sestup do doliny, jde to celkem rychle, obzvlášť, když narazíte na čerstvou medvědí stopu, to to potom odsýpá.

Na medvědí stopy jsme narazili toto dopoledne celkem třikrát, ale medvěda jsme nepotkali naštěstí žádného. Postupujeme přes Priezory, spoj Rakytovských dolin a dál už po celkem slušné lesní cestě Blatnicků dolinů až do Blatnice. Tam jsme dorazili asi v 11:30 hod, takže máme dost času a jdeme na pivko.

Délka trasy - 15 km, převýšení nahoru - 249 m, převýšení dolů - 1042 m, celková délka trasy 55 km, celkem převýšení nahoru - 3306 m

Další cesta probíhá přesně podle plánu, autobusem přejíždíme do Martina, odtud vlakem přes Žilinu, Horní Lideč až do Brumova. Tam přijíždíme v 17:30 hod. V Topasu pak u tradičního bramboráku ukončujeme celou tuto hodně zdařilou akci.

                                                                                              Ahoj Josef

---

Jestliže se Vám článek líbil, sdílejte jej prosím na FB.

Komentáře:

 

Neregistrovaní můžou použít údaje - Jméno: host heslo:host

Jméno (stejné jako do návštěvní knihy)
Heslo (stejné jako do návštěvní knihy)

Obsah příspěvku

Ochrana proti SPAMU. Kolik je tři x tři?

---

Zpět