Dobytí vrchu Tlstá …
 
Asi před před 14 dny Jožka vzpomíná,že v časopise Outdoor je pěkný článek a tip na zimní přechod přes Velkou Fatru a že by jsme to mohli zkusit absolvovat.Slovo dalo slovo,tak jsme to naplánovali na 3.března 2007.Jelikož Petr Šimoník bez svolení odjel na lyžování do Alp,tak jsme absolvovali tůru pouze ve dvou.Počasí v týdnu nebylo zrovna nejpříznivější,proto jsme celý týden bedlivě sledovali lavinovou situaci ve slovenských horách,po celý týden pro Velkou Fatru avizovali 2.stupeň lavinového nebezpečí,což znamená mírný výskyt lavin.
Odjezd byl stanoven na sobotu 5:30:00 h.Ve stanovený čas vyrážíme směr Nedašova Lhota,kde překračujeme česko-slovenskou hranici a pokračujeme dále přes Ilavu – Košecu – Čičmany – Fačkovským sedlem do Klačan,tady prudce uhýbáme doleva směrem Kláštor p.Znievom,zde již vidíme probouzející se Velkou Fatru nasvícenou ranním sluncem,úchvatný pohled,zbývá projet dědinkou Socovce,kde malinko bloudíme,ale ihned nacházíme variantu průjezdu přes obec Mošovce.Posledních 5 km a parkujeme auto v dědince Blatnica,náš výchozí bod .
V 7:30:00 h.se fotíme u kulometu,který tady zanechali vojáci bojující v SNP(pro neznalé Slovenské národní povstání 1944)a vyrážíme po zelené turistické značce Blatnickou dolinou,po příjemné kamenitošotolinové cestě.Kocháme se nádhernými skalními masivy,které se majestátně tyčí nad našimi hlavami.Asi po hodině chůze přicházíme k turistickému označníku,který nám ukazuje cestu vlevo po žluté značce,prudce do kopce.Juriášovou dolinou,no spíše vyschlým korytem potoka stoupáme kolmo vzhůru.Pod mohutným skalním převisem poprvé zastavujeme na občerstvení,poněvadž výstup nám začíná velmi rychle ubírat sil a proto doplňujeme potřebné pohonné hmoty v podobě banánu a já dokonce konzumuji i pravou valašskou klobásu a zapíjím ji čajem ze směsi himalájských rostlin,které jsem osobně nasbíral(to byl vtip,ha,ha).
Posilněni,překonáváme skalní převis a stoupáme stále korytem vzhůru,kde se z ničeho nic objevuje potůček(zajímavé,že voda neteče až dolu korytem,ale mizí někde pod zemí),není jiná cesta než pěkně šlapat tímto potůčkem,kde je asi po kotníky vody,mé kožené boty to zvládají,ale Jožka má poblém,že mu do nich nějakou dírkou teče,ale řeší to mazaně,kličkováním a vyhýbáním se vodě.Asi po 100 metrech chůze potokem narážíme na pramen tohoto potůčku a uhýbáme vlevo,stále do prudšího kopce.Čím výš stoupáme,tím více přibývá sněhu.Opět zastavujeme a něco malého zobeme(ono v tom hlubokém propadajícím sněhu těch sil ubývá sakra rychle),hledáme žlutou značku a nalézáme ji ještě ve strmějším stoupání.Začínáme mírně traverzovat a hned je to lepší,než stoupat přímo vzhůru.Počasí je velmi příjemné,je okolo 2° C a svítí slunce,konečně vystupujeme na planinu, kde sluníčko opravdu krásně hřeje,ztrácíme turistickou značku,ale po chvíli nacházíme zaváté stopy nějakých jiných turistů a tak se po nich vydáváme vzhůru.Po chvíli ale měníme dle našeho uvážení směr a jdeme více vlevo,protože stopy vedou přímo nahoru a zdá se nám to ne zrovna bezpečné.Začínáme se stále více propadat do hlubokého sněhu,někdy je to až po pás(jak by se nám hodily sněžnice),musíme našlapovat co nejjemněji a celkem to funguje,už se tolik neboříme.Zastavujeme se pod obrovským stoupáním,Jožka fotí poslední dnešní panorama,je krásně vidět na kopce na jihovýchodě,prostě paráda.Stoupáme prudkým kopcem a máme opět takový divný pocit,protože jdeme zcela určitě mimo značku,protože ji nemůžeme nalézt.Výstup nakonec zvládáme a ocitáme se pod vrcholem Zadnej Ostrej,rozvažujeme,zda nenasadíme mačky,protože terén je stále prudký a sníh je tady přimrzlý.Nakonec se pouštíme vzhůru bez maček.V 10:30:00 h.stojíme na vrcholu Zadná Ostrá ve výšce 1254 m.n.m.kocháme se krásnými rozhledy,ale bohužel od západu vidíme jak se rychle blíží oblačnost,vítr zesiluje a začíná sněžit,výhledy jsou ty tam.Schováváme se do závětří,oblékáme na sebe další vrstvy oděvu.Dáváme si oběd a rozmýšlíme,zda se pustíme na vrchol Ostrej,nakonec že to zkusíme alespoň pod ni,nasazujeme mačky a vyrážíme.Člověk se hned cítí bezpečněji,protože mačky se pěkně zakusují do zmrzlého sněhu,akorát to chce trochu více zvedat nohy,abychom špičkami maček nezadrhovali o sníh.Počasí se rapidně zhoršuje a v půli cesty na Ostrů se po dohodě obracíme zpět na Zadnů Ostrů,vítr dosahuje nárazy až 12 m/s(43 km/h)a začíná hustě sněžit.Rozhodujeme se,zda budeme pokračovat dál na Tlstů nebo zda se vrátíme zpět do údolí.Zvolili jsme variantu A,tedy že budeme pokračovat dle plánu.Vydáváme se po zelené značce a snažíme se jí držet,místy se nám ztrácí a pak ji zase nalézáme,ale víme jedno,že nesmíme sejít z hřebenu.Cesta vede většinou lesem,takže tady tak nefuní,akorát toho sněhu je dost.Terén začíná stoupat,jdu jako první,jde se mi velmi těžko,musím dělat častější přestávky a vrtá mně hlavů,že Jožka jde v pohodě.Pak mně navrhuje,že půjde první a tady odhaluji tajemství jeho pohody,šlapat jako druhý je úplná pohoda.Snažíme se střídat častěji a funguje to dobře.,sněhu je místy hodně přes metr.Hřeben je členitý,takže se střídá stoupání a klesání.Čeká nás velmi prudké spoupání na Báglov kopec 1413 m.n.m.Kus cesty vede strmým terénem mezi skalami,tady jsem měl asi největší obavu,kdyby se spustila nějaká lavina,ale naštěstí se nic takového neudálo a my stojíme na vrcholu Bágla..Vystupujeme z krytu lesa a ihned nám to dává najevo Fatranoš(v Krkonoších je Krakonoš na Fatře bude asi Fatranoš)v podobě velmi silného větru a sněhu,zase se nám ztrácí značka a viditelnost klesá na 10 metrů.Jdeme podle instinktu a po chvíli nacházíme jak zelenou značku tak i nějaké polozaváté stopy.Brodíme se sněhem a vždy,když vidíme turistické značení,je nám oběma tak nějak líp po duši.V dálce jsem zahlédl označník na vrcholu kopce a volám na Jožku,že tam je vrchol Tlstej.Vystupujeme na plošinu a doslova bičováni větrem a sněhem se prodíráme k označníku,je velmi těžké se udržet na nohou,vytahuji anemometr(měřič síly větru )a ten ukazuje nárazy až 19,3 m/s(skoro 70 km/h)a pocitovou teplotu – 20°C(nic moc vám povím,kdyby to chtěl někdo zažít tak stačí vzít rýži a nechat si ji hodit proti obličeji,tak nějak to asi chutná).Dosahujeme vrcholu Tlstá 1373,3 m.n.m.(dle mapy trvá přechod ze Zadnej Ostrej na Tlstů 1:16:00h a nám to trvalo přesně 3:17:00h).Chtěli jsme vztyčit vlajku Valašského království,ale nebylo to v našich silách ,tak se navzájem fotíme a ustupujeme do závětří,kde musíme vytáhnout mapu a kompas,abychom se zorientovali,poněvadž značení je opět ztraceno.Nabíráme přibližně směr a klesáme do závětří lesa,teplota je -2°C,osobně se mi nezdá směr a proto opět vytahuji mapu a kompas,upravujeme směr a asi po100m nacházíme kýženou modrou turistickou značku.Klesáme stále prudčeji a samozřejmě jako dnes již po několikáté ztrácíme značku a tak jdeme podle sebe.Sundavám z nohou mačky,jde se mi o něco lépe,ale Jožka jěště nechává železa na nohou.Pod náma se objevuje obrovská propast,opět přichází na řadu mapa a kompas,jdeme moc na sever,ale ve skutečnosti potřebujeme na západ.Stáčíme se tedy na západ a kupodivu po několika minutách opět natrefujeme na modrů značku a už se jí držíme zuby nehty.Sněhu začíná ubývat ,teplota se zvedá na 4°C a sníh přechází v déšť.Jožka také sundává mačky i když teď by se hodily tráva a mokrý sníh pekelně klouže,několikrát si ustýlám na zemi.Jdeme opatrně,sestup je příkrý a mokré kameny dosti kloužou.Na řadu přichází jištění řetezy.Přicházíme ke obrovském skalním masívu v podobě jeskyně Biela jaskyňa,rychle se občerstvujeme,vytahuji čelovku a vydávám se na průzkum jeskyně,Jožka odmítá,že by nerad probudil nějakého toho medvěda.Postupuju dál do nitra jeskyně,samozřejmě prohledávám zrakem zákoutí,kdyby náhodou ten huňáč tam někde dřímal,přicházím až nakonec jeskyně s malými jezírky,chvíli se kochám a vracím se zpět,kde čeká Jožka.
Stále strmým klesáním sestupujeme dolů do údolí a říkáme si,že jsme udělali dobře,když jsme zvolili  tento směr cesty.Kdybychom šli nahoru z této strany,tak by se nám výstup určitě nepodařil.
Konečně narážíme na asfaltovou cestu vedoucí Gaderskou dolinou a s úlevou konstatujeme,že máme za sebou nejtěžší tůru,kterou jsme kdy absolvovali a jen těžko se bude hledat asi těžší.Míjíme Blatnický hrad a pěkný hotel Gader.Jožku fotografuji jako hrdinného minometčíka a zakončujeme naši tůru,která nám trvala rovných 9:50:00 h.
Nasedáme do auta a vyrážíme směr Brumov-Bylnice a těšíme se na bramborák a pivo v Topasu,kam dorážíme okolo 19:30:00h,unavení ale zdraví a šťastní….Tak zas někdy Ahoj,kulometčík Mirek a minometčík Jožka…

Jestliže se Vám článek líbil, sdílejte jej prosím na FB.