JAK JSME SI VYŠLÁPLI NA VRŠATEC.

Po vydařeném „Silvestrovském“ výšlapu na Vršatec vznikl v moudrých hlavách některých jeho účastníků další dobrý nápad, zopakovat si podobnou akci v době velikonočních svátků, konkrétně v neděli 8. dubna 2007. Krsoň aktivizoval zájemce prostřednictvím www stránek kolo-běžkařů, pozvánku na akci zveřejnil také Zlínský deník a Staňa Fuks na www.klobucko.cz), šéftrenér Stanislav zajistil zhotovení a výlep plakátů v Brumově a v Sidoni( všem patří naše poděkování), počasí bylo dobré – tzn, že byly vytvořeny všechny předpoklady pro úspěch celé akce.

V neděli před devátou hodinou jsem vyrazil, vyzbrojen historickými bambusovými lyžařskými holemi, předepsanou butylkou s valašským životabudičem a kvalitní  čokoládou na vaření značky Orion. Stavil jsem se pro Jožina Kolínka a společně jsem šli na určené výchozí místo výšlapu.Nad kostelem na nás již čekal  také Petr Šimoník z Jestřabí, čestný předseda Brubikers teamu, a jak je o něm známe, všestranný borec – fotograf, horal, cyklista, lyžař, běžkař, turista, pokud jsem něco zapomněl, tak se mu omlouvám.  Ve stoupání ke kříži jsme dostihli čtyřčlennou skupinku ze Zlína a Napajedel, která zvažovala cestu na Vršatec a když jsme jim sdělili něco o naší akci, celkem bez váhání se k nám připojili. Jožin s Petrem pak od jednoho z nich získávali  cenné informace k připravované letní cestě na nejvyšší vrchol Slovinska – Triglav ( 2864m).

posilnili, někteří si dali něco proti zapálenině a v pohodě jsme vyrazili k závěrečnému úseku první části našeho putování.Před jednou hodinou jsme dorazili na hotel, kde nás přivítal nám již známý a jako vždy usměvavý  personál včetně pana vedoucího a také naši kolegové, kteří šli ze Sidonie . Jožin Lysáček se synem a Ivošem Haragů hned našli své Sidoňáky Luboša Kohoutka a Dušana Dočára a vypadali náramně spokojení. Bodejť by né, tam totiž nebyly butylky ale půlliterky a to je jiné kafé. Jarek Jiříček, jeden z hlavních organizátorů a s ním zkušený celník a cestovatel Jožka Měřička měli pod dohledem Davida Chuchmu s jeho drahou polovičkou i bratra Jendu. Inu pořádek musí být. U dalších stolů se pak poskládali Miladka, Slávek a Peťa  Florešovi a s nimi zkušený primář nemocnice z Valašského Meziříčí Aleš Bařinka se svoji přítelkyní, zdravotní sestrou, kteří zajišťovali celou expedici po stránce zdravotní. A že to fungovalo!  Takové zajištění dodá do duší všech účastníků  klid a pohodu a je to třeba kvitovat, přece jenom zdraví je nejdůležitější.

Asi nejzkušenější horalové z účastníků akce, Jožin Kolínek a Petr Šimoník, zasedli společně s milovníky kol, Rudou Ritterem, Liborem a Jirkou Častulíkem, kteří  lehce zdolali nástrahy cesty na Vršatec, odložili ochranné přilby a koštovali všecko, co sa nalévalo. Inu, trénink se projeví vždy.  Čas ubíhal a během krátké doby dorazila ještě Katka Neumanová- Holčáková se svojí kamarádkou a svým psem obranářem( a mimochodem, ta její tekutá zdravotní medicína neměla chybu), přijela paní Haragová i paní Lysáčková s dětmi a najednou nás byla plná jídelna. Bylo nás hodně a bylo nám veselo a dobře.. Vzájemně jsme se počastovali slivovičkou, dali si dobrý oběd a vhod přišlo také oblíbené pivo značky Granát. Jarek Jiříček s půlliterkou v ruce navázal přátelský kontakt se skupinou asi 10 turistů ze Slavičíma, kteří šli sice samostatně, o naší akci však věděli a podpořili ji mimo jiné také tím, že si s někteří z nich s Jarkem připili. Tím byla podpora zpečetěna.

Na tomto místě musím připomnět, že již v těchto chvílích pronesl doktor Bařinka velkou myšlenku a to, že bude asi z hlediska zdravotního,, tzn s cílem zajištění dobrého duševního zdraví, nutné organizovat podobné akce pravidelně a postupně rozšířit jejich počet. Jeho odborné tvrzení se setkalo se souhlasným mručením a pokyvováním hlav .

Jako na každé akci pak následovalo velké fotografování, samozřejmě s úsměvem zaplacení útraty a odchod.

Cestu zpět jsme zvládli bez sebemenších problémů, přestože jsme absolvovali několik tzv. „zkratek“. Na přechodu Vlára jsme pak ještě potkali naše kolegy ze Zlína a Napajedel, přátelsky jsme jim vypomohli se zajištěním přepravy do Brumova, kde měli zaparkované auto a pro některé to byl již konec akce. Ti vytrvalejší a trénovanější pak ještě využili nabídku Krsoňa a na jeho ranči absolvovali závěreční zhodnocení akce, spojené s konzumací jeho „nejlepší“ kyselice a kvalitního pěnivého moku z vychlazené bečky. Vrcholem pak byla soutěž ve střelbě ze vzduchovky s názvem „Zastřel si svého velikonočního zajíce“.

Pod dojmem silných celodenních zážitků a po doplnění kalorií pak již následovalo spřádání plánů na další společné akce.

Co říct na závěr?

Nemělo to chybu a všichni se těšíme na repete. Samozřejmě věříme, že nás při dalších akcích bude ještě víc.