Vršatec 27. ledna 2007

                                       Jak jsme se dočkali zimy.

Minulý  týden,tj.24.ledna 2007,nám konečně z dvouměsíčním zpožděním napadl sníh,takže na sobotu 27.ledna byla domluvena jízda na běžkách,kam jinam,než na námi oblíbené místo Vršatec neboli Podhradské skaly.Start byl dle plánu v 9:00 h u kostela.Počasí bylo skvělé,asi -2 °C,přes noc připadlo cca 10 cm nového sněhu,tak jsem namazal své běžky modrým Swixem a doufal jsem,že to nebude klouzat,nebo naopak lepit.U kostela jsme se sešli celkem  čtyři.Jožka,Palina,já a pan Macháč.Divili jsme se,že chybí Slávek,jakožto velký vyznavač bílé stopy.Inu což,poprvé v tomto roce jsme nasadili běžky a už jsme si to hrnuli směrem k Březině,je to asi kilometrové stoupání tak na zahřátí.Postupně jsme se střídali v prošlapávání stopy,jelikož nový sníh byl prašan,tak to nebyl zas tak veliký problém.Pod Březinů děláme první občerstvovací zastávku v podobě koštování letošní trnkové..V dálce vidíme povědomů postavu,a on to Slávek(nezklamal),čekáme až nás dožene.
Již v kompletním osazení stoupáme směrem pod Holý vrch ,cesta je vynikající,koleje po terénním autě zapadly sněhem,tak je to o.k.,akorát těsně před koncem stůpání nás předjíždí gazík s místními chataři.Auto má široký rozvor,tak alespoň neničí stopu,mám nutkání se ho chytit a nechat se vyvézt na kopec,ale je to už jen kousek,tak to zavrhuji(jo potkat ho někde dole,asi bych neodolal).Konečně jsme zdolali nejhorší stoupání dnešního dne,už nás čeká skoro samá "rovinka",pouštíme se z mírného kopečka a zjištujeme,že to moc nejede(čerstvý sníh).Přijíždíme na rozcestí,kde se sbíhají trasy od Brumova a od Bylnice(Maděrovce).Opět se občerstvujeme a s radostí sledujeme,jak nějaká dobrá duše jela od Maděrovce a prošlápla stopu dál naším směrem.Přijíždějí další běžkaři,mladí ogaři,také sa občerstvujů,nabízáme jim ať jedu před nama,že sů rychlejší,ale jaksi sa k tomu moc nemajů,tak to půšťáme okolo Lověny dolů do bukové hory.Na konci hory je ve sněhu napsán vzkaz od Krsoňa,který jel z Maděrovca.Konečně sa mně lyže trochu rozjely,su rád...Na Backových lůkách se potkáváme s ogarama z Bylnice,říkajů,že zbytek borců z bylnické části zostalo v půli kopce pod Maděrovcem a nemožů vyjet autem nahoru,snad sa jim to podaří!!!!Po krátké debatě,se vrháme vstříc Okršlisku,kde překračujeme státní hranici,sjíždíme lesem,a pak dolů po lůce,jede to příjemně bezpečně,ani rychlo ani pomalu,prostě tak akorát.Pan Macháč sa od nás odtrhává a mizí někde vepředu(je to sportsman),
my naším svižným turistickým tempem míjíme kapličku a Jožka hore kopcem zrychluje,jakoby ho přitahoval nějaký magnet nahoře na kopci(že by ten točený Granát?)Projíždíme sedlem před podhradím,kde fučí jak na Sibiři(né,že bych tam byl,ale říká sa to),jeden kopeček nahoru,jeden dolu a jsme na Vršatci.Sundáváme běžky a pěšmo scházíme dolu k hotelu,protože cesta je posypaná drtí,v restauraci již sedí Krsoň a pan Macháč.Objednáváme nejaké to pivo na žízeň(samozřejmě Granát)a debatujeme.Mezi tím přicházejí další a další borci,doráží i bylnická běžecká elita(nebudu psát jmenovitě,abych na někoho nezapomněl).Snažíme se objednat něco na zub,ale je nás tu naráz nějak moc,tak musíme čekat až na nás přijde řada.Ve dveřích se objevují další matadoři v podání  p.Polách,p.Bartošák a p.Chuchma,začíná být veselo(trnková je trnková,že?).Palina dělá dokumentační fotografie.U baru rozvinujeme vlajku Valašského království a děláme historické foto,po spočítání přítomných běžkařů nám vychází číslo 20,pěkná účast.Sedí se tady velice dobře,ale čas je neůprosný a musíme myslet na návrat.Loučíme se a pomalu se rozjíždíme vstříc domovu.Venku se počasí z horšilo,funí silný větr a sněží,ale nám tvrdým horalům to nevadí.Kůsek za Vršatcem potkáváme běžkařku,v které poznáváme Kateřinu Neumanovů(to byl vtip),teda Hanu Holčákovů,říká,že se jede taky podívat na Vršatec.Cesta ubíhá celkem v pohodě,všichni se setkáváme na začátku lesa,kůsek před hraniců a společně jedeme dál.Bylnická běžkařská elita dře jak o závod,my turisti nasazujeme svěží turistické tempo.Připojila se i Hana.Na rozcestí u Lověny sa lůčíme s ogarama(bylničanama)a nás čeká akorát 5ti kilmetrový sjezd do Brumova.Mám z toho trochu obavy,protože jsem to jel den předtím a jak byly vyjeté koleje tak se nedalo ani plužit,ale obavy byli zbytečné,jede se supr,tak sjíždíme až dolu k brumovském kostelu.U kostela se loučíme ze Slávkem a zbytek,asi 7 lidí se stavujeme na teplý čaj v místním pohostinství u Cobla.Sdělujeme si zážitky z dnešního dne a konstatujeme,že to byly velmi vydařená akce,akorát je škoda,že snih podle meteorologu asi nevydrží...
Tak to je pro dnešek asi všechno...              
                                                                                                         Skol Mirek a dalších 19 borců a borek.....
autor článku Mira L.