Vršatec 28. ledna 2007

Už v sobotu na Vršatci jsme se s Jožků dohodli, že v neděli razíme na Vršatec zase. Bylo by škoda nevyužít podmínek a navíc Krsoň přislíbil, že stopa bude projetá. Rozhodování v nedělním ránu bylo sice ovlivněné mírnou únavou, ale když se něco slíbí, tak je třeba to splnit. Upřesnili jsme si s Jožků čas odchodu a okolo 10 hodiny jsem byl u kostela. To už jsem viděl před sebou 4 borce a vydal jsem se za nimi. Chvilku za mnou se do stopy vydal také Jožka a ještě před Březinou nás předjeli na „Buranu“ Krsoň s Petrem, takže další cesta byla již po upravené stopě. Protože se to mírně lepilo, upravili jsme dle Jožkových rad mázu a rozhodli jsem se, že pojedeme bez občerstvovacích přestávek. Kousek pod Lověnou jsme narazili na Frantu Jedličkového, který s rutinou řídil přesun svého týmu, tvořeného paní Jedličkovou a paní Dvorskou, na Vršatec. Byli jsme rádi, že nás bude na Vršatci víc a nebudeme se bát vlka nic. Okolo půl jedné jsme dorazili mezi vršatecké skaly, kde již byl také Olda Konečný a Karel Janáč, kteří se rozhodovali kde zasednout k občerstvení. Celkem lehce jsme je přesvědčili, že posezení na novém hotelu s dobrou česnečkou a 11 stupňovým Granátem je to nejlepší a mnohokrát osvědčené řešení. Na hotelu nás už očekával Krsoň s Petrem, za chvíli dorazili také Olin a Karel a také skupina pod vedením Franty Jedličky. To už nás byla opět velká síla. Ochotná obsluha musela stejně jako v sobotu začít kmitat. A abychom se nebáli, přišli nás posílit další brumovjané a bylničané. Však je na fotkách poznáte. Nakonec se nás tam sešlo opět asi dvacet. Dali jsme si tradiční chuťovky, to je česnečka, řízek, Granátek na zajištění dobré funkce ledvin a nechyběla ani slivovička proti zapálenině.
Krátce před druhou hodinou jsme s Jožků a klanem Jedličků vyrazili na zpáteční cestu. Jirka Trčka se nás pokoušel ještě zdržet, ale dodrželi jsme zásadu, nechávat si vždy časovou rezervu – co kdyby. Všechno však šlo dobře.I přes místy silný vítr jsme cestu zvládli v pohodě. Za Lověnou jsme ještě potkali rodinu Ptáčkovu z Hrbáča, také neodolali a vyrazili do stopy. Krátce po půl čtvrté jsme sdělávali lyže za kostelem a ukončili sportovní víkend.
Až v pondělí jsem se dozvěděl o tom, jak si návrat zpestřil asi nejstarší účastník( ale není to na něm vidět) Jirka Trčka starší, ale stále mladý, který prokázal svou fyzičku i výdrž také tím, že furiantsky zlomil obě hůlky a s tímto „hendikepem“ se do Brumova vrátil až za hluboké tmy, společně s Olinem, Karlem a Ríšou, kteří vše jistili. Hoši díky.
Celá akce dopadla dobře, všichni se vrátili v naprostém pořádku a s přáním, aby si to zase co nejdříve mohli zopakovat.

A ještě něco méně příjemného.
Velmi nás všechny rozhořčilo, že někdo zcela bezohledně poničil upravenou stopu z Brumova až po odbočku na Maděrovec. Úprava stopy není zadarmo a lyžaři se na to provoz skutru skládají. Proto je takový přístup pro nás pro všechny nepochopitelný. Opět se ukázalo, že jsou mezi námi jedinci, kteří dokáží bezostyšně ničit práci jiných.
A pokud si tento článek přečte také tento „ničitel stopy“, pak věříme, že se poučí a příště si raději vezme běžky a bude makat s námi.

                                                                                          Zdraví kolo-běžkaři.
autor článku Slávek F.