Hochschwab 2013

Fotogalerie: ZDE
Video: průběžně doplníme

Vápencové pohoří Hochschwab leží na východě spolkové země Steiermark v Rakousku. Od nás, tedy z moravskoslovenského pomezí, je to nejbližší horský masiv, který už má ten pravý alpský ráz. Nejvyšším vrcholem je stejnojmenný Hochschvab (2277 m). My jsme si ale za cíl vybrali poněkud menší kopce, ale zato o něco náročnější výstupové trasy. V tomto pohoří je totiž vybudováno spoustu zajištěných cest tzv. klettersteigů (via ferrat).

V pátek 15. srpna ve tři hodiny odpoledne odjíždíme z Brumova, přes Bratislavu a Vídeň a po asi 4,5 hodinách přijíždíme do kempu u městečka Grossreifling. Camping Weiberlauf je vodácký kemp na břehu řeky Salzy. Je to sice ještě asi 30 km do města Eisenerz, které je výchozím místem pro naše túry, ale blíž jsme nic neobjevili. Kemp je téměř prázdný jen pár aut a pár stanů, tak si jdeme vybrat nějaké pěkné tiché místečko, kde pak stavíme naše stany.S tím tichem to ale nakonec moc nevyšlo. V průběhu večera přijíždějí další a další nocležníci a snad ještě o půlnoci je tu rušno jak na Václaváku. Já jsem to jakž takž zaspal, ale Petr ten asi moc ne, ráno byl totiž trochu nevrlý.

Kaiser Franz-Josef Klettersteig - obtížnost D, z kempu se přesouváme k jezeru Leopoldsteiner See nedaleko města Eisenerz (asi 28 km). Je tady velké parkoviště, nějaké stánky s občerstvením, toalety a hlavně už je tady dost aut a to znamená, že asi i na naší feratě bude už dost lidí. Bereme z auta bágly, zkontrolujeme výstroj a jdeme na to.

mapa okolí Leopoldsteiner See, schéma feráty ZDE

Z parkoviště jdeme k jezeru, přejdeme lávku přes potok a dál pak po značené cestě č 822. Z ní ale po pár stech metrech odbočíme vpravo na chodník, který stoupá sutí k úpatí masivu (odbočka je označena) Stezka nás dovede přímo ke stěně k nástupu na feratu. Už je tady asi dalších 8 lezců, kteří si už oblékali výstroj. Takže jak jsme předpokládali už na parkovišti, tak se to i naplnilo. Nezbývá nám nic jiného než čekat ve frontě. Hned první skupinka Rakušanů, která nastoupila před námi do stěny se po pár metrech zasekla. Pod prvním menším převisem se zastavují a pouští nás všechny před sebe. Před námi vyráží ještě 3 Pražáci, mají nezvykle velké batohy. Petr hádá, že to asi mají padáky a taky, že měli. Po překonání tohoto převisu nebo spíš jenom trochu odkloněné stěny, což ale nebylo vůbec jednoduché, pokračuje ferata úzkou rampou šikmo vzhůru. V hladké stěně je jen úzká spára, takže místy se musí využívat umělých stupů v podobě železných kolíků. Tento úsek vypadal zdánlivě jednoduše, ale dost jsem se tady vyšťavil a musel jsem několikrát odpočívat. Takže jsem byl rád, když jsem to měl konečně za sebou.

jeden z traversů

Zajištěná cesta dál pokračuje takovou horskou stezkou (obtížnost A a B), tady už mám konečně čas i na nějaké focení, parádní je pohled zpět dolů na jezero Leopoldsteiner See. Když se dostáváme k pásu lesa feráta končí a cesta pokračuje vzhůru po pěšině, která nás dovede k dalším skalám. Tady začíná opět jištění, je to pěkný úsek obtížnosti C/D. Nejdříve traverzujeme téměř kolmé stěny a pak po pilíři přímo nahoru. Následuje mírnější pohodový úsek B až C, ale pak to zase přijde. Opět traverzy kolmých stěn a další pilíř(obtížnost D), tady to zase hodně bolí. No a jak už to na této ferátě chodí, následuje opět lehká odpočinková část. Travnatým svahem vystoupáme k poslednímu skalnímu bloku. Chvilku tady odpočíváme a nabíráme síly na poslední část feráty. Nevím jak Petr, ale já už jsem toho měl dnes dost, ale teď už se nedá nic dělat, musím jít dál. Naštěstí to jde vcelku dobře, na to jak to na první pohled vypadalo. Nejprve traversem překonáme skalní žebro, pak po skalách vzhůru (B až C). Na závěr této feráty je tady ještě jeden pilíř obtížnost D, ten se mě kupodivu lezl celkem dobře. Asi kolem 13 hod jsme na konci této jištěné cesty. Pro ferátové fajnšmekry je na konci připravena ještě jedna lahůdka a to v podobě lanového mostu. Ten vede jenom na vedlejší pilíř a zase zpět, takže se přes něj nemusí. My jsme do toho moc chuť neměli, ale teď s odstupem času mě to už i trochu mrzí, že jsme to nezkusili.

lanový most

Nedaleko odsud by podle mapy měla být ještě jedna kratší feráta, jdeme se na ni podívat, takže musíme dál na kopec. Jinak je tady možnost také přímo sestupu, pěšina vedoucí dolů se napojí na cestu č. 822 a po té se pak sejde zpět k jezeru. My ale pokračujeme směrem vzhůru. Po asi 15 minutách přicházíme k místu, kde se právě chystají dva ze tří Pražáků, kteří stoupali ferátou před námi, na svůj let padákem. Tak tady zastavujeme a sledujeme jejich počínání. Chce to asi pořádnou dávku odvahy se tady rozběhnout a skočit do kilometrové propasti. Po chvilce soustředění a čekání na příhodný vítr oba bez větších problémů odstartují, pak už jen sledujeme jak krouží nad jezerem Leopoldsteiner See.

Po půl hodině strávené na této startovací louce pokračujeme konečně k ferátě Rossloch-Höhlen-Klettersteig, ta už není daleko. Chodník nás dovede přímo k nástupu na tuto jištěnou cestu. Tato feráta je krátká asi 50 výškových metrů, ale obtížnost je větší D/E. Nejdříve se stěnou sestoupí asi těch 50 metrů, pak následuje lanový most a pak zase nahoru. Já už dnes v žádném případě nechci nikam lézt, mám toho dost, Petr to jde prozkoumat, říká že by to sice šlo, ale také už tam neleze.

Po tomto zevrubném průzkumu feráty jdeme dál na kopec. Trochu se tady motáme, tímto směrem tady není moc vyšlapaná stezka, ale po chvilce se nakonec dostaneme na značenou cestu č, 822. Petrovi se ale už dál nechce, tak se vydává dolů s tím, že mě počká dole u jezera. Já jdu opačným směrem a to k vrcholu Hochblaser (1771 m). Tam jsem asi za půl hodiny. Moc se nezdržuji, jenom nějaké foto u vrcholového kříže, trochu se pokochám výhledy na pohoří Hochschwab a hned zase dolů.

Zpět k jezeru se vracím po značené cestě č. 822. První hodinka sestupu je paráda, žádné velké klesání, pohodová stezka mezi klečí nebo po loukách. Ale pak to zákonitě přijde, těch 1150 m převýšení, které jsme z větší části lezli po skalách nahoru, musím zase nějak slézt dolů. Chodník je čím dál tím prudší a stáčí se do jihovýchodní stěny tohoto masivu. Mění se postupně spíš ve stezku pro kamzíky, než chodník pro znavené turisty. Některé úseky jsou hodně exponované, 50 metrové srázy hned pod úzkým chodníkem nejsou ničím neobvyklým. Sem tam jsou natáhlá i jistící ocelová lana. Postupuji velice pomalu, je to nekonečný sestup, ale nakonec po více jak dvou hodinách jsem konečně pod skalním masivem. Už jenom seběhnu suťovisko a jsem u cesty která mě po chvilce dovede až k jezeru, tam jsem v 16:45 hod. U stánku s občerstvením si hned dávám pivo, už jsem byl pěkně vyprahlý. Ten litr a půl vody co jsem si ráno vzal, bylo dost málo a nahoře na kopci žádná voda nebyla. Petr už tady došel před hodinou, takže se už moc nezdržujeme a vracíme se do kempu.

Eisenerzer Klettersteig - obtížnost C/D, druhý den ráno vstáváme brzy, balíme se už komplet i se stany a odjíždíme do městečka Eisenerz. Dnešní cíl je kopec vypínající se přímo nad městem - Pfaffenstein (1865 m).

schéma feráty ZDE

Místo nástupu na dnešní tůru najdeme celkem bez problémů, je přímo pod kopcem, u posledního domku tady končí asfaltka. V 8:15 hod odcházíme z parkoviště po značené cestě č. 825. Narozdíl od včerejška je nástup k ferátě poněkud delší, stoupáme většinou lesem, takže moc výhledů po krajině tady nemáme. Místy je to i hodně do kopce a musíme si sem tam i vydechnout, ale i přes tento pomalejší postup jsme za hodinu a půl pod skálou, kde je nástup na ferátu. K vrcholu se dá odsud vystoupit také jednodušší cestou, než po této ferátě. Může se pokračovat po cestě 825 horským chodníkem Markussteig (obtížnost A/B).

My si tady oblékáme sedáky a ferátové sety a jdeme na to. Čeká nás ještě asi 300 výškových metrů jihozápadním hřbetem. Mám z toho po včerejšku trochu obavy, ale snad to nějak půjde. Na úvod každé feráty bývá většinou vytvořen nějaký obtížný úsek, který odpovídá celkové obtížnosti té dané feráty. V tomto případě byla v mapě označena úvodní pasáž písmenem "D", tedy vcelku dost těžké, ale ve skutečnosti to byla brnkačka. Bylo to dané asi tím, že včera podobné úseky měly třeba i 20 metrů, oproti dnešku, kdy ty exponované pasáže byly podstatně kratší. Třeba hned tento první, to bylo všehovšudy tak 2 metry kolmé skály, které se daly ale celkem lehce překonat.

V tomto duchu byla vedena celá feráta, když bylo něco trochu obtížnějšího bylo to vždy jen na pár metrech. Takže dnes jsem si to vyloženě užíval. Z hřebene, kterým jsme vystupovali, byl parádní výhled. Hlavně dolů, kde kilometr pod námi bylo městečko Eisenerz a o údolí vedle jezero Leopoldsteiner See. Druhá polovina této feráty vedla hřebenem Westgrat a byla o něco málo obtížnější než ta prvá, ale jak už jsem psal byla to pohoda. Kousek pod vrcholem jsme museli ještě prolézt komínem, z toho jsem měl asi největší strach, ale bylo to dobře odjištěné a osazené umělými stupy, takže to šlo hladce. Ve 12:00 hod jsme na vrcholu Pfaffensteinu.

pohled z feráty na Leopoldsteiner See a na masiv Hochblaser

Půl hodiny si dáváme nahoře pauzu, obědváme a balíme výstroj. Dolů sestupujeme druhou stranou po cestě č. 826, nejprve po hřebeni východním směrem, pak dolů žlebem v jižní stěně po ferátě Schrabachersteig (obtížnost B). Pod žlebem končí i jistící ocelové lano, ale terén je pořád celkem příkrý a navíc se skála dost drolí, takže tento úsek jdu hodně rozvážně. Když se dostáváme do lesa, tak už je to pohoda, hlavně tady tak nepálí sluníčko. Pak už jenom seběhneme lesem zpět k autu. Tam jsme ve 14:30 hod. Jen se převlékneme, v nedalekém supermarketu si kupujeme nějaké pití na cestu a hned vyrážíme domů.

Závěrem ještě sečtu negativa a pozitiva této akce. Co se týká kempu, mně osobně to hlučnější prostředí zas tak moc nevadilo. Koneckonců je to vodácký kemp, tak se to dalo čekat. Navíc pro mě to bylo známé místo, už jsem tady asi před 8 lety nocoval, ale to jsem zjistil, až jsme sem přijeli. Feráty byly velice pěkné, akorát já bych preferoval na první den radši něco lehčího. Přece jenom se na feráty dostaneme většinou tak jednou za rok a to pak člověk vyjde ze cviku. První den jsem se hodně nadřel, ruce jsem měl vytahané jak opice a ještě k tomu samou modřinu. Druhý den to lezlo samo. Počasí nám přálo po oba dny, možná bylo až moc horko. Krajinově je Hochschwab velice pěkné pohoří a mimo ferát je tu určitě i spousta turistických chodníků, které vás zavedou na spoustu zajímavých míst. ale to až zase někdy příště. Když to teda sečtu, jednoznačně to vychází do plusu. Takže paráda.

Ahoj Josef

Jestliže se Vám článek líbil, sdílejte jej prosím na FB.