Historický vývoj mikroregionu  

        Územně je mikroregion Jižní Valašsko téměř totožný s někdejším brumovským panstvím, jehož středisky byly zprvu Brumov a později Valašské Klobouky. Několik obcí bylo v držbě světlovského panství. 

        Nejstarší středověké osídlení v této oblasti bylo na Slavičínsku a dále směrem k Loučce a především v prostoru při Vlárském průsmyku s královským hradem Brumovem, který je doložen k roku 1255. Od poloviny 13. století až do 14. století zde probíhala první větší kolonizační vlna, která dala základní podobu nejen síti městeček, vesnic a šlechtických sídel, ale také soustavě církevní správy. V 16. století se počínají nové kolonizační snahy s cílem osídlovat a využívat vyšší horské polohy. Charakteristický způsob hospodaření užívaný v rumunském Valašsku dal této kolonizaci název - valašská. Její rozmach v tomto kraji způsobil, že je od 17. století nazýván Valašsko. Významným řemeslem kraje se stalo soukenictví. Viditelný rozkvět Valašska lze pozorovat na konci 18. a 19. století, které pamatují mnohé stavby, dnes většinou kulturní památky. V Sidonii a ve Svatém Štěpáně byly vybudovány sklářské hutě, další rozvoj pro stále se vyvíjející soukenickou výrobu znamenalo zřizování manufaktur v Brumově a ve Valašských Kloboukách. 

        Od druhé poloviny 19. století dochází k vzestupu zbohatlých podnikatelů a továrníků. Základní obživou vesnického lidu bylo stále zemědělství, to ale nemohlo uživit rostoucí počet obyvatelstva, což mnozí řešili odchodem na sezónní práce, pro mnohé se jako nejlepší řešení ukázalo vystěhování, především do USA. Řadě řemeslníků se otevřely podnikatelské cesty zánikem cechů a vydáním živnostenského řádu. K rozvoji podnikatelských aktivit přispívaly občanské záložny a spořitelny, objevily se i pokusy spojit síly k většímu soustředění výrobních možností. 

        Podnikatelskými symboly tohoto mikroregionu se stala jména Pivečka a Šerý. V roce 1860 byla ve Slavičíně založena Pivečkova koželužská dílna, která postupně vyrostla v obuvnickou továrnu. Podobně se v továrnu vyvinula klobucká textilní dílna Františka Šerého v roce 1882. 

        Nová vlna oživení podnikání a rozkvětu oblasti nastala po odeznění hospodářské krize třicátých let 20. století. Pro jižní Valašsko mělo obzvláště velký význam založení zbrojovky v Bohuslavicích nad Vláří (1935 - 1936). Velké změny nastaly po druhé světové válce. Pilíři místního průmyslu se staly slavičínské Vlárské strojírny, elektrotechnická továrna MEZ v Brumově (založena v roce 1946) a klobucké továrny Pal Magneton a Igla (dříve textilní továrny Šerý a Umtex, po válce převedené na strojírenskou výrobu). V zemědělství se po roce 1949 začala zakládat, většinou násilnou, přesvědčovací cestou, jednotná zemědělská družstva. Stinnou stránku padesátých let připomínají především pamětníci inscenovaného veřejného soudu proti tzv. protistátní skupině Světlana v roce 1950 či zákroků proti katolické církvi a věřícím. 

        V roce 1949 byla zrušena dvojkolejnost okresů (soudních a politických). Valašským Kloboukám zůstal status okresu do roku 1960, kdy další správní reforma začlenila jihovalašský mikroregion do okresu Gottwaldov ( od 1.1.1960). Vývoj po převratu v roce 1989 přinesl mimo jiné také rozdělení Československa, takže se tento mikroregion stal od roku 1993 pohraničím.